Aneta (28): Kolegyně mi domluvila rande naslepo. Když jsem uviděla, kdo na schůzku dorazil, utekla jsem

Jsem už dva roky bez chlapa a neustále si stěžuji svým kamarádkám i kolegyním v práci. Do barů moc nechodím a není tak moc příležitostí, kde bych se mohla s někým seznámit. Z práce jdu rovnou pro dceru do školky, pak domů – a tak pořád dokola.

Nechala jsem se tedy přemluvit kolegyní a dovolila jí, aby mi domluvila rande naslepo. Že na něj dorazí můj expřítel, jsem ale opravdu nečekala.

Někoho pro tebe mám

Moje kolegyně je hodně akční a moc mi pomáhá. Hlavně je pro mě obrovskou oporou, a za to jsem jí vděčná. Neustále mě přemlouvá, abych s ní někam vyrazila, jenže na to já nemám čas, a když už mám hlídání, raději jsem doma a užívám si chvilku volna a ticha. Vím, že ale takhle opravdu nikoho nepotkám.

Když mi tedy pověděla, že pro mě někoho má, nechala jsem se docela rychle přemluvit. S kým na rande ale půjdu, to jsem nevěděla. Mělo to být překvapení, zkrátka rande naslepo, jak má být. Jen jsem věděla, že se dotyčný jmenuje Luděk a je to kamarád přítele mé kolegyňky. To mi vlastně stačilo.

Po deseti letech ke kadeřníkovi – a úplně zbytečně

Ke kadeřníkovi ani na kosmetiku nechodím, nemám na to obvykle čas ani peníze. Jelikož jsem ale chtěla zvýšit své šance, tentokrát jsem udělala výjimku a ke kadeřníkovi jsem po dlouhých deseti letech zamířila. Změna se povedla, kamarádka mi pomohla vybrat oblečení – a já jsem se celá nedočkavá a zvědavá vydala do restaurace, kde jsme se měli sejít.

Jo, Luděk! Takže to jsi ty!

Když jsem přišla do restaurace, začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Moc lidí tam nebylo, číšník si všiml, jak se rozhlížím kolem sebe a pochopil, že někoho hledám a tak mi nabídl, že mě zavede ke stolu. Když jsem ale uviděla, kdo u stolu sedí, totálně jsem zpanikařila.

Pan neznámý Luděk byl pro mě dost dobře známý – byl totiž můj bývalý přítel, se kterým jsem se rozešla, protože mě podváděl na každém kroku. Bylo to přesně před dvěma lety – a od té doby jsem s nikým nebyla.

Jediné, na co jsem se zmohla, bylo zvolání, jo tak Luděk, to jsi ty. Číšníkovi jsem poděkovala a z restaurace jsem zase rychle utekla. Luďkovi po tom, co mi roky dělal, jsem opravdu neměla už co říct.

Zato kolegyně si to schytala.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT