Nikdo nemládneme

Andrea si moc dobře uvědomovala, že v jejím věku moderní zdravotní metody umělého oplodnění mají podstatně nižší účinnost. Musela vyhledat pomoc terapeuta, jinak by se ze svých depresí snad nikdy nedostala. Díky tomu se jí podařilo ode dna se odrazit a znovu si uspořádat život. S přítelem odjeli na romantickou dovolenou. Je smutné to stále opakovat, ale na dovolené Andrea opět otěhotněla, a posléze opět potratila.

Adopce?

Jestliže není jiná možnost, Andrea by bývala ráda dítě aspoň adoptovala. Jenže pro ženu v 39 letech, svobodnou a bez většího finančního zázemí taková varianta vůbec nepřipadala v úvahu. Ale Andrea se naděje stále nevzdávala. Její maminka ji porodila, když jí bylo už 41 let, babička otěhotněla ve 38 letech. Možná i díky naději si Andrea konečně začala všímat všech dobrých věcí kolem sebe. „Měla jsem přeci milujícího přítele, skvělou práci, vlastně moc hezký život.“ vzpomíná Andrea.

Odsouzení bezdětných

Andrea měla podporu přítele, a i její blízcí a přátelé se chovali skvěle. Ale v běžném životě stále narážela na to, že se musí „omlouvat“ za svou bezdětnost. Mnoho lidí si totiž stále myslí, že ženy, které nemají děti, jsou sobecké a do sebe zahleděné potvory či kariéristky, které se neumí obětovat pro ostatní. „Prošla jsem si peklem, ale nechci se do konce života někomu ospravedlňovat a vysvětlovat, že dítě nemám ze zdravotních důvodů, nikoli proto, že jsem mrcha.“ dodává Andrea.