Je možné, že někomu se bude můj příběh zdát neuvěřitelný. Přesto je pravdivý a podivuhodně se jen tváří. Je mi skoro čtyřicet let a dosud jsem ještě nezažila, co je to, mít sex se vším všady. Několik vztahů jsem sice prožila, to samozřejmě, ale jediný z nich neskončil tím, co bývá obvyklé – prasknutím tzv. panenské blány.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Panna v horoskopu, panna v životě
Na horoskopy nevěřím, přesto jsem si našla, do jakého znamení patřím. Jsem Panna a o těch se říká, že jsou velmi pečlivé a poctivé. Jak je to s mou pečlivostí, nevím, ale poctivost? Ano, ta je u mě natolik výrazná, že bych o ní mohla klidně napsat poučnou knihu. Hovořím teď samozřejmě v nadsázce, ale ne velké. Poctivá jsem nejen jako člověk, ale i jako žena a to doslova. Od narození až dodnes jsem totiž pannou i v jiné, než astrologické sféře. V intimní. Jsem jí, třebaže ani mne neminuly rozhovory děvčat na střední či později kolegyň v práci, která z nich je panna a která „to“ už má za sebou, popřípadě, kolikátého partnera nebo manžela právě má. Neinspirovaly mě. Já jsem patřila vždy k prvně zmíněné skupince, ale o svém soukromí raději ani necekla. Tušila jsem, že kdyby takovou informaci někdo věděl, byla bych brzy pro smích, obzvláště v dobách školy. Holky totiž dovedou být v tomto ohledu dost necitlivé a neempatické, ač empatie a citlivost by měla být doménou právě ženského světa.
Času dost…
Řešit téma panenství ve čtrnácti na základce mi přišlo legrační, přestože mnohé spolužačky se už tenkrát nemohly dočkat, až získají potřebný věk, aby zjistily, o čem ta „ztráta panenství vlastně je“. Mne to upřímně moc nezajímalo. Raději jsem se věnovala učení anebo hře na klavír, který vyplňoval můj volný čas tak, abych zapomněla na všelijaké „kdyby, jak a až“. Na vztahy je přece času dost. To jsem si říkala v osmé i deváté třídě na základní škole, ale zároveň i celou střední. Kam spěchat, když není s kým? Otázka: „S kým?“ Byla klíčová. Jsem typ, který je přesvědčen, že jít s někým do postele jenom kvůli sexu je hloupost. O ženách, které jsou schopné absolvovat úlet „na jednu noc“, už raději nemluvím vůbec. Ne, staromódní nejsem, protože nevěřím ani na šťastná manželství od mládí až do smrti. Jsem ale přesvědčena, že vše musí mít rovnováhu. Je přece nedůstojné, vydávat své tělo někomu, ke komu nic necítíme. Toto rozhodnutí mě nakonec provázelo i na koleje vysoké školy a dál do života. Zatímco ostatní spolužačky z vysoké jen „kvetly“, když mohly pořádat všelijaké akce, končící nezávazným vztahem, mě jejich svět nezajímal. Pořád jsem si říkala: „Času dost…“
Přesýpací hodiny
Nikdy jsem nebyla ošklivá ani atypická, učila jsem se průměrně. Přesto jsem z tzv. „středního proudu“ holek své věkové kategorie vypadávala. Právě kvůli své „poctivosti“. Díky tomu, že jsem se nesvěřovala, působila na mnohé má osoba dost tajemně. Občas, když bývalo nejhůř a dotěrné dotazy spolužaček přitvrzovaly, vymýšlela jsem si i sáhodlouhé příběhy o tom, jak mám přítele žijícího v zahraničí a vztah spolu vedeme na dálku. Většina z holek mi příběh zbaštily. Jen některé z nich prohodily, že to dobře nevypadá, protože takové vztahy se prý často rozpadávají. Já je však ujišťovala, že ten náš se rozpadnout nemůže. Nelhala jsem. Těžko by se mohlo rozpadnout něco, co neexistuje. Ke svému nejistému vnitřnímu já jsem měla navenek tolik sebevědomí, že by mi ho mohl závidět ledasjaký kluk. Doopravdy jsem totiž věřila, že času mám ještě dost. Jenže když už mi postupně odbyla nejen dvacítka, ale i třicítka, legrace to být přestávala. Začala jsem najednou cítit, že čas skutečně ubíhá a můj vnitřní život běžel, z ničeho nic, jako při pohledu na přesýpací hodiny. Písek se přesýpá pomalu a nenápadně, přesto nelze, pokud hodiny nechcete rozbít či převrátit, zastavit. Sype se a sype, až je jedna polovina hodin dočista prázdná.
První vztahy
„Převrátit! To je ono!“ Napadlo mě jednou, když už jsem vážně přemýšlela, jak svému soukromému životu pomoci. Došlo mi, že musím začít uvažovat jinak. Předělat se ovšem bylo složitější, než bych si myslela. Přesto jsem se pro začátek zkusila, objevovat se alespoň více ve společnosti. Mé cíle nebyly vysoké. Po zakládání rodiny moc netoužím, vlastně ani po nějakém pevně svázaném partnerství. Došlo mi ale, že to, co mi skutečně chybí, je obyčejná láska. Pocit milovat a být milována. Jenže, ani v tom při mně štěstí nestálo. Svého prvního přítele jsem potkala ve třiceti, na jednom firemním večírku. Sympatie přeskočily, chodili jsme spolu, líbali se, ale na onu aktivitu o „třech písmenkách“ nakonec už nedošlo. Proč? Netuším dodnes. Martin mě zkrátka opustil dříve, než k čemukoliv došlo. Nezbývalo, než čekat dál. Další pokus o vztah proběhl, když mi bylo třicet dva. To si mě na jedné akci vyhlédl docela movitý manažer. Pěkný chlap, ale chybu to mělo jedinou. Od začátku jsem tušila, že mu půjde jen o chvilkovou zábavu a nebyla si jistá, zda opravdu toužím do něčeho podobného jít. Ke všemu jen proto, že už nechci být panna. Přesto jsem se přemohla a zkusila to s ním…
Prožíváte podobné životní útrapy jako Andrea a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Chybička se vloudila
Párkrát jsme spolu zašli na luxusní oběd. Bylo to krásné. Přiznávám. Jen ta nejistota z podobného vztahu přímo čišela. Bylo vidět, že první je pro něj byznys a potom možná nějaká ženská. To by nevadilo, jenže pocit, že mě stejně brzy vymění za jinou, a tu další za další, mě kazil dojem ideálu dokonale. Přesto k osudnému okamžiku, kdy jsme spolu mohli prožít noc, došlo. Jenže, chybička se vloudila. Úplně jsem při všem úsilí a „nahánění mužů“ zapomněla, že neberu žádné prášky proti početí, což situaci komplikovalo. Jde o jednu z výhod nás „starých-mladých panen“. Nemusíme totiž brát žádné antikoncepce ani se starat o cyklus, který nám běží, po letech srovnaný, jako hodinky. Ono, pokud nemá žena-panna nějaký jiný problém, býváme i po stránce „ženských záležitostí“ statisticky mnohem zdravější, než ostatní ženy. Tak to je. Ovšem za cenu, že svou počestnost musíme skutečně dodržovat a připravovat se jí o jiné stránky života. „Něco za něco.“ Rezonovalo mou myslí. Proto, když na inkriminovaný okamžik došlo, a já si uvědomila, co za co měním, milostný večer jsem raději sama ukončila. Přeházet si celý svůj systém a ještě se bát, že bych mohla být z jednoho úletu těhotná? Za to mi zrovna tento pán nestál. Náš vztah, pokud vůbec lze vztahem nazvat, se proto rozpadl a já zůstala i do dalších let sama, jen se svými myšlenkami.
Yveta (61): Až když se naše dcera zranila a ležela v nemocnici, zjistili jsme šokující pravdu.
Láska mi chybí. Moc. Ale, na druhou stranu, sex na jednu noc láskou není. Také překopávání svého zaběhnutého tělesného systému není maličkost. Proto jsem se nakonec rozhodla, vrátit se k myšlence, že času je dost a uvidíme. Být pannou ve skutečném stáří sice není terno, ale na druhé straně, pokud mi je souzeno, zůstat sama, zůstanu tak. Panenství není na škodu a má i své výhody. Tak proč z toho být nešťastná?
