Jednou jsme se v práci chtěli pobavit na účet našeho kolegy, kterému se až nevídaně dařilo, zatímco my ostatní jsme měli smůlu. Bylo to hodně podlé, ale jelikož byl apríl, brali jsme to jako legraci – a rozhodně jsme nechtěli kolegovi uškodit jen proto, že jsme mu záviděli. Náš plán ale nevyšel podle plánů.
Pořád smrdí v kanceláři
Kolega je hodně pracovitý a my si z něj děláme legraci. Pořád je v kanceláři a pracuje, i když už by mohl jít domů, no a když tak pořád dobrovolně smrdí v kanceláři, rozhodli jsme se toho využít a vystřelit si z něj. Na internetu jsme objednali smrdící bombu, kterou jsme mu chtěli do kanceláře nastražit. Smrdět to mělo jako zkažená vajíčka a vtip byl v tom, že on nebude vědět, odkud zápach vychází. Po nějaké době bychom mu to prozradili.
Kancelář si půjčil šéf na pohovor
Ráno jsme přišli do práce, kolega se schoval v kanceláři a byl připraven provést vtípek. Jenže na místo se nepřiřítil kolega, pro kterého byl vtípek určený, ale ještě o pět minut dříve náš šéf, který s sebou měl zájemce o zaměstnání na pohovoru. V jeho kanceláři se totiž opravoval počítač, a tak si vypůjčil kolegovu.
Zasmáli jsme se nakonec všichni
Šéf a zájemce o místo dorazili do kanceláře a přivítal je neskutečný smrad, který by probudil snad i mrtvolu. Strašně jsme se všichni za dveřmi smáli, šéf byl bezradný, nevěděl, jak to vysvětlit, a tak něco zamumlal a nováčka vedl zase pryč – jenže nebylo kam. Bylo nám šéfa docela líto, zájemce o práci se tvářil překvapeně a myslím, že už i ztratil zájem u nás pracovat. Pak si šéf zavolal mě a ptal se, co tam tak může šíleně páchnout, ať zavolám uklízečku.
Dostala jsem záchvat smíchu a žertík byl odhalen. Nakonec jsem všechno přiznala. Ještě štěstí, že náš šéf má také vyvinutý smysl pro humor.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
