Alice z Moravy: Můj novomanžel prohlásil, že neexistuje svatba bez pořádné bitky a vlepil facku své tchyni

Konečně jsem se dočkala svého vytouženého dne, ale měl jinou dohru, než jsem čekala. Můj novopečený manžel chtěl v opilosti rozproudit zábavu, a tak prohlásil, že na každé moravské svatbě musí být pořádná bitka.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Tuto událost s námi slavilo sto svatebčanů a jeho nenapadlo nic lepšího než vrazit facku své tchyni.

Když mě Milan požádal o ruku, byla jsem v sedmém nebi

S Milanem jsem chodila dlouhých pět let, než mě požádal o ruku. A když se tak stalo, byla jsem tou nejšťastnější ženou pod sluncem. Naši svatbu už jsem měla dávno vysněnou a přesně jsem věděla, jak bude vypadat, jaké budu mít šaty a také kde chci, aby se konala. A tak jsme okamžitě začali plánovat náš velký den. Mí rodiče byli taky nadšení, protože doufali, že se konečně dočkají vytoužených vnoučat.

Plánovali jsme opravdu velkou svatbu. Chtěli jsme tam mít všechny, které máme rádi. A proto, když náš seznam hostů atakoval rovnou stovku, ani nás to nepřekvapilo. Naštěstí jsme na tom byli finančně dobře a mohli jsme si to dovolit. Jsme z Moravy, a tak to musela být veselka se vším všudy. Obřad se měl odehrávat v kostele a pak jsme se všichni měli přesunout na nedaleký statek, kde se bude hodovat a slavit až do rána.

Nás svatební den začal naprosto ukázkově

Konečně nastal ten vytoužený okamžik a náš svatební den byl tady. Byla jsem hodně nervózní a pořád jsem všechno kontrolovala, aby mi ho nic nepokazilo. Dokonce i počasí bylo ukázkové, jako bych si ho objednala přímo na míru. Obřad byl překrásný a já jej dojetím skoro celý proplakala. I na Milanovi šlo vidět, že je dojatý – i když se to snažil skrývat. Poté jsme se přesunuli na statek, přesně tak, jak bylo domluveno.

Celý svatba byla perfektní až do večera. Úžasné jídlo, hudba hrála bez jediné chybičky a my plnily různé úkoly a svatební tradice, které pro nás nachystali svědci. Možná jen alkoholu jsme vypili víc, než jsme měli. Hlavně Milan. Byl jak utržený ze řetězu, ale šlo na něm vidět, že se skvěle baví a má radost z dnešního dne. Pak však udělal něco, co nikdo nečekal, a co naprosto změnilo celý dosavadní průběh oslavy.

Milana proslov mé mámy nebavil a chtěl ho ukončit

Moje máma zrovna měla proslov k nám dvěma. Vzala si mikrofon a přála nám už asi potřetí za ten den krásný společný život. Milana to nudilo. Chvíli ji poslouchal, ale pak se z ničeho nic postavil a šel na pódium za mou mámou. Jeho krok začínal být poměrně nevyvážený a mě to přišlo k smíchu. Čekala jsem, co udělá. On byl vždycky srandista, a tak jsem myslela, že mou mámu umlčí nějakým hodně vtipným způsobem.

Vzal jí mikrofon, uklonil se jí a pak pronesl jedinou větu „Dobrá svatba se neobejde bez pořádné bitky.“ V ten moment se otočil na svou novopečenou tchyni a vlepil jí facku. Všem chvíli trvalo, než se vzpamatovali z toho, co se právě stalo. Jako první zareagoval otec, který sám měl už řádně vypito. Rozběhl se na pódium přímo proti Milanovi a porazil ho na zem. Bylo jasné, že brání svou ženu. Jenže se k nim postupně začali přidávat i ostatní.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Alice a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Prali se snad všichni svatebčané

Za chvíli byl na pódiu chuchvalec lidí, kteří se bili jeden přes druhého a někde uprostřed nich byl Milan a můj táta. Chtěla jsem je od sebe oddělit, a tak jsem tam utíkala taky. Připletla jsem se do jejich bitky a ani jsem nevěděla, jak se to stalo, ale i já jsem kopala a bouchala lidi kolem sebe. Nakonec musela přijet policie, abychom se všichni vzpamatovali. Z mých krásných svatebních šatů zbyly jen cáry.

Na naši svatbu se jen tak nezapomene a já si ji rozhodně budu pamatovat až do konce života. Milan, i přes to, že se mé mámě omluvil snad stokrát a sám nechápal, co ho to napadlo, k mým rodičům na návštěvu nesmí. Náš den, který měl být ten nejkrásnější v životě, se stal naprostou noční můrou, jaká na dlouhou dobu, nebo možná navždy změnila naše rodinné vztahy. Teď stojím mezi rodiči a mým manželem.

Yveta (61): Až když se naše dcera zranila a ležela v nemocnici, zjistili jsme šokující pravdu.

Někdy se prostě věci nevyvinou tak, jak by si člověk přál a já teď jen doufám, že mí rodiče jednou Milanovi odpustí.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT