Bydlím v malém panelovém domě, všichni se tu známe a většina obyvatelů zde žije už dlouhá léta. Před dvěma lety se tu ale jeden byt uvolnil a koupil ho na první pohled hodně zvláštní pán. Náš nový soused vzbuzoval mezi obyvateli domu obrovské emoce, nikomu se nelíbil, nikdo mu nedůvěřoval, nikdo o něm nic nevěděl, což u nás nebylo zvykem.
On sám si s nikým nepovídal a sotva na chodbě pozdravil. Kromě toho, že mě děsil, mě ale i neskutečně zvláštním způsobem přitahoval.
Vysoký a potetovaný cizinec
Adrian byl na první pohled zvláštní, ale mě na něm něco přišlo naopak zajímavé. Nebudu ale zapírat, že jsem se ho také zpočátku nebála jako ostatní. Je vysoký a celý potetovaný, navíc má snědou kůži. Jsem z malého města a mnoho cizinců tu nemáme, jsme spíše něco jako větší vesnice a zdejší obyvatelé tvoří jakousi komunitu. Bydlím tu od malička, byt mi zůstal po rodičích, kteří se odstěhovali na chalupu. Mám nedůvěru v cizí lidi a nemám ráda, když někdo o sobě moc nepoví a vypadá to, jako by se skrýval.
Je pravdou, že o Adrianovi kolovaly nejrůznější fámy, místní se báli, zda nejde o nějakého zločince nebo drogového dealera. To všechno můj strach jen přiživovalo. Když jsem ho jednou potkala před domem v pozdních nočních hodinách, lekla jsem se ho tak, že jsem utekla domů bez pozdravu a úplně zbaběle. On si samozřejmě všimnul, jak jsem se vyděsila a paradoxně tohle noční setkání nás začalo sbližovat.
Podivné vzkazy ve schránce
Po tomto setkání jsem začala ve své schránce nacházet podivné vzkazy psané na kouscích ohořelého papíru, někdy tam byl jen pozdrav, jindy vzkaz obsahoval pozvání na kafe nebo večeři nebo jen jednoslovné či dvouslovné vzkazy typu: počkej, dostanu tě, chci tě nebo, vždy ty přijdeš. Jednou jsem si dokonce přečetla, jak jsem krásná, když se bojím. Tehdy jsem se ujistila v tom, že vzkazy píše právě náš záhadný soused. Trvalo to měsíc a pak jsem se odhodlala u jeho dveří zazvonit.
Když otevřel, sevřelo se mi hrdlo a nedokázala jsem ze sebe vydat nic kloudného. On mě popadl a vtáhnul do svého bytu, zavřel a zamknul dveře a řekl mi s hodně výrazným balkánským přízvukem, že by byl nerad, kdyby nás někdo viděl a slyšel. Myslela, jsem si, že na místě strachy omdlím.
Pak mě přitisknul ke zdi a začal mi vyhrnovat sukni. Něco mluvil, ale já jsem ho moc nevnímala, hezky voněl a mě proběhlo hlavou to, že možná chci, aby k tomu došlo. Pak začal být ale hrubý, a to už se mi líbilo méně, nevěděla jsem, co mám čekat. Mohla jsem křičet, mohla jsem se pokusit utéct, ale já jsem si to nechala líbit a nechala jsem svého souseda, aby se semnou vyspal.
Připadala jsem si špinavá, cítila jsem však i dobrý pocit a zvláštní chvění
Poté, co ukojil své touhy, mě políbil a zmizel ve svém bytě, rychle jsem odemkla dveře a vypálila obrovskou rychlostí k sobě domů. Šla jsem ihned do sprchy, připadala jsem si špinavá, něco takového jsem v životě nezažila, bylo to jako dobrovolné znásilnění, nevím, nedokážu to slovy popsat, ale opravdu jsem se cítila hodně rozporuplně. Víte, ten sex se mi opravdu líbil, bylo to vášnivé a mě uspokojoval ten pocit, že mě má úplně ve své moci. Chtěla jsem to zažít znovu, už jen pro to chvění, které bylo neskutečně příjemné.
Nepřehlédněte: Jana (35): Stále jsem doufala, že si mě po dvou dětech vezme. Co se stalo místo zásnub?
Po týdnu jsem se rozhodla, že si přijdu pro nášup. Zazvonila jsem opět u jeho dveří a on se mě tentokrát zeptal, co chci. Neřekla jsem nic a vešla drze k němu do bytu, zavřela jsem dveře a začala jsem se svlékat. Tentokrát jsem si náš sex užívala úplně jinak. Bylo to ale opět skvělé a já jsem s ním poznala úplně jinou stránku erotiky. Spíme spolu od té doby pravidelně, používáme pomůcky a já se nechávám svazovat. Líbí se mi to, když se mě zmocní. Připadám si ujetá, ale nemohu toho nechat.
Kromě jména o svém sousedovi stále nic nevím, už se ho ale nebojím. Vlastně mě vzrušuje, že spím s někým, koho vůbec neznám. Nikdy bych nevěřila, že jsem něčeho takového schopná. Ale užívám si to.
Mgr. Judita Feuersteinová komentuje:
V příběhu Agáty můžeme vysledovat poměrně učebnicový případ BDSM vztahu. Jedná se o sexuální praktiky nebo hraní rolí, ve kterých je zpravidla v páru jeden dominantní, který rozkazuje, ovládá, ponižuje atd. a druhý submisivní, který toto vše přijímá. Při použití těchto praktik je však nesmírně důležité myslet na to, že se jedná vždy o konsenzuální rozhodnutí dvou dospělých lidí, tedy je to něco, s čím oba partneři souhlasí a přináší jim potěšení. Z vyprávění je patrné, že Agáta těmto praktikám přišla na chuť, nebo minimálně pro ni mohou být zajímavým životním experimentem. Pocity viny, výčitek, či vlastní nečistoty jsou pravděpodobně jen důsledek sociálních bariér a konstruktů, které jsou kolem tohoto neortodoxního způsobu vytvořeny společností a výchovou. Tedy, shrneme-li to, pokud Agátu i Adriana společné dobrodružství těší a cítí se v něm bezpečně a dobrovolně, mohou společně objevovat hranice vlastní fantazie a sexuality. Pro zajištění oboustranného pocitu bezpečí je však doporučeníhodné zvolit si takzvané „záchranné slovo“, kterým může být libovolné slovo, např. „květina“, které se v případě, že se bude během hrátek dít něco, s čím bude jeden z aktérů v nesouladu, použije a celou akci tím zastaví.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Mgr. Judita Feuersteinová: Vystudovala obor psychologie na FF UPOL, nyní pracuje jako psychoterapeutka v Institutu neuropsychiatrické péče, a také v neziskové organizaci Fokus Praha, kde podporuje lidi s duševním onemocněním. Již 15 let vystupuje s amatérským divadlem, ráda tančí, čte, píše, chodí k vodě a hraje na piano. To vše se snaží skloubit s péčí o dva malé syny.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
