S Albertem jsem už rok. Je to vysokoškolsky vzdělaný člověk, pocházející z dobré rodiny, se širokým všeobecným přehledem. To všechno jsou vlastnosti, kvůli kterým jsem do vztahu šla. Albert je i pohledný a nepokazí žádnou legraci. Tedy, alespoň občas nepokazí. Jeho slabou stránkou je totiž slovní vulgarita. Bohužel, natolik květnatá, že by to snad odradilo i mrtvého.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Elegán Albert
S Albertem jsme společně chodili na vysokou. Oba spojovalo humanitní zaměření, poněkud vyšší věk i zájem o historii, oba jsme pocházeli z dobrých rodin a tak bylo vítané, že jsme se po etapě přátelství, pustili i do vážného vztahu s možným následkem manželství. Přesto, na jednom místě jsme to jednoduché neměli. Ve škole. Ani si nedovedete představit, jak některé holky záviděly. Se svou nevraživostí šly dokonce tak daleko, že mě zastavovaly v jídelně nebo na chodbě jenom proto, aby mi řekly, že jsem blázen, když s ním chodím, protože ho přece nepotřebuji. Na přímou otázku: „Proč?“, Jsem dostávala stejně přímou odpověď: „Protože ty jednou zdědíš všechny peníze po svých rodičích a vdávat nemusíš. On je za prvé blb a za druhé také movitý, tak ho sakra nech nějaké, která to potřebuje!“ Znělo se všech stran. I když jsem lidsky zoufalé výkřiky chápala, o penězích vztah nebyl. Alberta jsem milovala. Myslela jsem, že ho znám a nechápala, proč o něm holky mluví jako o „blbovi“. Nikdy by mě nenapadlo, že jeho obličej zdobí dvě, diametrálně odlišné tváře.
Odřené auto, sůl v polévce i anonymní dopisy
Snaha, rozkmotřit nás, dovedla holky časem i k věcem, které zrovna úsměvné nebyly. Třeba, když se mi „zcela náhodou“, odšroubovala v jídelně slánka a její obsah skončil v mé polévce a celou atmosféru korunovaly rozesmáté obličeje všech mých „milých kolegyň“ ze studií. Jindy jsem zjistila, že mi zase před fakultou někdo „objel“ penízkem lak na autě a zanedlouho poté svíral můj stěrač vzkaz s informací, že jsem blbá, když se chci vdát za blba Alberta, ale prý: „Svůj k své.“ Kdo má všechno na svědomí jsem tušila, ale věc neřešila. Přišlo mi totiž, že přesně to je zbytečné. S Albertem jsme spolu byli často, ale je pravda, že vždycky docela krátce. Vlastně dost krátce na to, aby se stačil brilantně přetvařovat. První šok přišel v momentě, kdy mě vezl k sobě domů vlastním autem, protože u mého byla ten den závada. Jenže už za jízdy nasadil doslova pekelný obličej a najednou začal do všech stran klít a nadávat. Nejdřív jsem se tomu vyděšeně smála, protože mi přišlo, že prostě jenom nemá den. Jenže když se situace začala brzy opakovat i v jiných okamžicích, k smíchu to už nebylo.
Pan sprosté slovo
Albert se skutečně přetvařoval. Nejvíce přede mnou, kterou čekalo znenadání dokonalé prozření. Naši mi sice tvrdili, že zanadávat si je normální a pokud chci kvůli takové hlouposti přemýšlet o rozchodu, jsem bláhová, jenže já najednou cítila úplně jinak. Ta tvář, kterou jsem občas vídala, se mi ani za mák nelíbila a obávala jsem se, co dalšího přede mnou ještě tají. Nicméně, vztah jsem nenarušovala a dala si čas na rozmyšlenou. Možné bylo i to, že celé jeho chování vycházelo z nějakého, mně neznámého stresu a vše se vysvětlí. Jenže vysvětlení nebylo nikde.
S Albertem jsme zkusili vyrazit na delší společnou dovolenou a já mezi tím studovala jeho reakce. Bohužel, ve většině byly falešné, šlo o masku. Už v letadle jsem pozorovala, že i když nic neřekl, nejraději by místního stevarda poslal kamsi a stejné to bylo na hotelu u moře. Nemusel nic říkat. Násilné přepjetí jsem mu viděla na obličeji. Tak jsem se rozhodla, zkusit s ním alespoň menší lest. Ač sama vulgárně nemluvím, je pravda, že při sexu by se mi možná něco z toho „nevybíravého slovníku“ vyzkoušet líbilo. Vymyslela jsem, že pokud opravdu nutně potřebuje ventil pro svá slova, můžeme zkusit nějaké to ostřejší v rámci milování. Jenže, výsledek byl i tady otřesný. Nejen, že se mi podobná zkušenost v realitě vůbec nelíbila, ale ještě ničemu nepomohla. Leda tak tomu, že Albert začal být vulgární ještě víc a to i za bílého dne. Ventil nakonec fungoval na opačnou stranu.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Adriana a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Dvě tváře inteligentního člověka
Po návratu z dovolené jsem se cítila ještě unavenější, než při balení kufrů tam. Má mysl byla v koncích a mně začalo svítat, proč asi některé holky nechtěly, abych s ním byla. Ale, opravdu šlo z jejich strany o dobrou snahu varovat mě? Netušila jsem. Jediné, čím si má duše byla jista, pak tím, že Albert se patrně nikdy nezmění. To jeho nadávání je pro něj totiž stejně přirozené jako dýchání. Jasně, hodně lidí použije všelijaká slova, když se naštve, jenže to, co dovede Albert, by snad probudilo a současně porazilo i mrtvého. Vulgární mluva a neskutečně útočné nadávání mi přijde nejen krajně nepříjemné, ale dokonce se v takových chvílích obávám, aby ho buď neskolil šlak anebo nezačal útočit i na mne. Nakonec, od nadávání k domácímu násilí zrovna daleko není a mně se to prostě celé nezdá. Sice jsem někde četla, že prý lidé, kteří oplývají vysokou inteligencí, bývají v určitých situacích také pěkně slovně od rány, ale, kdo to má poslouchat. Já sama se za hloupou nepovažuji a sprosté slovo řeknu, leda když cituji někoho druhého.
Vilém (34): Jsem demisexuál a bojím se, že zůstanu navždy sám.
Zatím se s Albertem nerozcházím, ale stále více mám na paměti slova holek. Přece jen, nejsem povinna se vdávat a už vůbec ne za Alberta.
