Najít si práci po rodičovské dovolené je téměř nemyslitelné. Všude je dlouhá pracovní doma a školky k tomu nejsou uzpůsobené. Do své staré práce jsem se kvůli tomu nemohla vrátit, jenže děti prostě živit musíte a s polovičním úvazkem peněz moc není. Rozhodla jsem se tedy hledat jiná východiska z tohoto začarovaného kruhu.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Když jsem neměla děti, spousta věcí mi nedocházela
Doba před tím, než se mi narodily děti byla skvělá. Ani jsem si to neuvědomovala. Měla jsem čas jen sama pro sebe. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla a jít do práce, která mě bavila, protože jsem jí mohla věnovat veškerý můj čas. Pracovala jsem v makléřské firmě a snažila se svůj čas přizpůsobit klientům. Ti vesměs pracovali dlouho do odpoledne, a já se kvůli tomu s nimi často scházela až v podvečer, nebo o víkendech.
Chtěla jsem se po rodičovské dovolené vrátit do práce
Pak jsem se však zamilovala, vdala a během krátké doby se mi narodily dvě krásné děti. Můj život najednou dostal úplně jiný rozměr. Mateřství jsem si užívala, ale vůbec jsem nemyslela na to, co přijde pak, až se budu muset vrátit do práce. Čas ubíhal rychle a najednou to bylo tady. Mladší dcera oslavila své třetí narozeniny a já se měla vrátit do práce. Ale kam? Došlo mi, že nemůžu dělat opět makléřku a vracet se domů pozdě večer.
Nenašla jsem nic, kde bych si vydělala a dokázala to skloubit s péčí o děti
Manžel nevydělával špatně, ale doma jsem zůstat nemohla. Děti rostly a my jsme potřebovali každou korunu. A tak jsem si sedla k internetu a začala jsem si hledat práci. Vůbec jsem nepočítala s tím, že to bude tak složité. Pracovních nabídek jsem našla spoustu, ale mělo to háček. Buď byla pracovní doba do šesti, jenže školka končila ve čtyři, nebo jsem mohla nastoupit do třísměnného provozu, což nepřipadalo vůbec v úvahu.
Stát nepodporuje ženy s dětmi
Ani jednu variantu jsem si zvolit nemohla. Manžel pracoval v třísměnném provozu, a jak bychom to řešili s dětmi? Neměli jsme žádnou hlídací babičku, která by pokrývala chvíle, kdybychom museli být v práci oba, a nemluvím o tom, že bychom se s mužem asi ani neviděli. Cožpak stát ani firmy nemyslí na ženy s dětmi? Začala jsem si uvědomovat ten rozdíl, jaké to je hledat si práci, když jsem byla svobodná a teď s dětmi.
Pro matky snad existují jen podřadné práce za směšné peníze
Byla jsem naštvaná na celý svět. Pro ženy, které se musely starat o děti, jsem nacházela jen podřadné práce. Mohla jsem jít dělat uklízečku na zkrácený úvazek, ale to by se mi rovnou finančně vyplatilo sedět na pracovním úřadě. Tato skutečnost mě frustrovala. Všude kolem jsem stále dokola slyšela, jak je důležité zvednou v našem státě porodnost, ale zároveň nikdo pro to nepřizpůsobil podmínky. Byl to hnus.
Vytvořila jsem si vlastní práci
Rozhodla jsem se to tak lehce nevzdat. Měla jsem poměrně slušné ekonomické vzdělání a nebyla jsem žádný lempl. Když jsem nemohla najít dobrou práci, rozhodla jsem se, že si ji vytvořím. Na internetu jsem se dočetla o tom, jak mnohé ženy dělají virtuální asistentky z domu. Chvíli mi to povolání připadalo zvláštní, ale nakonec jsem se to rozhodla zkusit. Podala jsem si pár inzerátů a zanedlouho se mi ozvalo hned několik podnikatelů.
Čtenářky doporučují: Pavlína (32): Boj s byrokratickou hydrou. Musí Oliverek, Maxík a Adámek trpět za nenažranost státu?
Práce virtuální asistentky je zajímavá a všestranná
Práce virtuální asistentky spočívala v tom, že jsem za podnikatele řešila nějaké úkoly, na které sami neměli čas, nebo se tím nechtěli zaobírat. Jednomu jsem domlouvala schůzky s novými klienty, jinému jsem pomáhala zarezervovat místo na přespání v hotelu, když vyjížděl na služební cesty. A tak se mi pomalu začala kupit práce. Vyřídila jsem si živnost a pustila jsem se do práce z domu. Stačilo mi k tomu slušné připojení přes internet a telefon.
Stát nemyslí ani na lidi, kteří pracují na živnostenský list
Přesto si nemyslím, že je má práce dobrá. Můžu se sice starat o děti a být doma, když jsou nemocné, ale také tady stát opět selhává. Proč jako matka, která se musím starat o děti, nemám automaticky, jako ostatní pracující lidi nárok na „paragraf“, když mi onemocní dítě a ani na nemocenskou? Vždyť také odvádím sociální a zdravotní pojištění, jako všichni. Tohle mě hodně vytáčí. Celý systém je špatně nastavený.
Dělat virtuální asistentku je zajímavá práce, a já si můžu jen gratulovat k tomu, že jsem hodně disciplinovaná. Pracovat z domu totiž není pro každého.
