Kolikrát si říkám, proč zrovna já musím mít takovou tchýni. Vím, že vztahy mezi snachami a tchýněmi nebývají velmi často nejlepší, ale vždy jsem si přála s manželovou matkou dobře vycházet. Bohužel je to osoba, která má svoji hlavu, a hlavně si zakládá na tom, že ona porodila pět synů, zatímco já jsem se zatím zmohla jen na jednu dceru. Je jak ze staré školy. Mě hodně mrzí, že svoji vnučku nemá příliš v oblibě.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
S manželem jsme se brali před pěti lety
Manžel pochází z pěti bratrů, sám je druhorozený. Líbí se mi na něm nejvíce to, že se umí postavit k práci a je na něho spolehnutí. Když jsem mu dva roky po svatbě oznámila, že čekáme miminko, byl stejně šťastný jako já. A když se nám pak narodila roztomilá dceruška, bylo na něm vidět, že je velmi pyšným tátou. Narozdíl od své matky byl opravdu rád, že máme holku, protože toto on ve své rodině nezažil. Oni byli jen samí kluci, i když si sestru vždycky hodně přál. Takto jsme alespoň originální a nejedeme ve stejné rodinné linii, kterou nastartovala jeho matka.
Tchýně přijala narození vnučky lhostejně
Přitom naše dcera byla teprve druhé vnouče v rodině, o první se postaral tři roky předtím manželův starší bratr. Jenže jim se narodil kluk, což tchýně náležitě ocenila a dávala svou radost z něho na odiv celému světu. Co mi zbývalo jiného než přijmout fakt, že naše krásná holčička nebude asi oblíbenkyní babičky. Nezastírám, že to mě i manžela hodně mrzelo. Sotva jsme však mohli změnit její náhled na situaci.
A tak zatímco vnuka tchýně hlídala poměrně často, brávala si ho k sobě na víkend, naši vnučku ponechávala stranou svého zájmu. Na hlídání ji měla jen několikrát, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Pro ni jako by děvčata byla něco méněcenného, protože v její rodině se cenili akorát chlapci. Říkala jsem si, že je to možná tím, že ona sama nikdy dceru neměla, tak má kvůli tomu takové názory.
Nyní jsem opět těhotná
S manželem se na miminko opět těšíme. Už jsme byli i na ultrazvuku, kde nám sdělili, co to bude. A hádejte, co se nám má narodit. Kdo řekl, že děvče, tak má pravdu. Nejsme vůbec zklamaní. Naše starší dcerka bude mít alespoň k sobě parťačku. A navíc je stejně nejdůležitější, aby se miminko narodilo zdravé.
Když jsme radostnou novinku po třech měsících oznámili prarodičům, tchýně jen protáhla obličej a řekla cosi v tom smyslu, že můj manžel se na nic jiného, než holky nezmůže. Shodou okolností jsme v očekávání nebyli sami, ale přírůstek do rodiny čekal také mladší manželův bratr a jeho přítelkyně. A protože jim se měl narodit kluk, ihned v ceně tchýně vyrostli do výšky. Byla velká souhra náhod, že jsme měly stanoveny téměř na den stejný termín porodu.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Adéla a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Kdykoliv jsme byli u manželových rodičů na návštěvě, neodpustila si tchýně jízlivou poznámku o tom, že budeme mít zase děvče. U nich v rodině se prý rodí jen kluci a je to údajně moje vina, že rodím jen samá děvčata. Jako bych já za to mohla. Kdyby si alespoň něco nastudovala o tom, na kom z rodičů záleží, jaké pohlaví dítěte se narodí. Už jsme si ale zvykla, jak se tchýně chová, i když mě to pochopitelně hodně mrzelo.
Když přišel den D, odvezl mě manžel do porodnice
Tam se nám o půlnoci narodila další krásná dceruška a pyšný taťka si ji šťastně fotil. Na chodbě porodnice jsem se potkávala s přítelkyní manželova bratra, která syna porodila o dva dny dříve a ležela s ním ve vedlejším pokoji. Byla prvorodička a o porodu prohlásila, že už ji nikdy do porodnice nikdo nedostane, že jí jedno dítě stačí. A kojit prý také nebude, protože by si zničila prsa. Nechce je mít vytahaná až někam na břicho jako tchýně. Svůj úkol v rodině splnila, porodila syna, což se hodně cení.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem se jednou na chodbě v porodnici setkala s tchýní. Zrovna vycházela z pokoje, ve kterém ležela s miminkem přítelkyně manželova bratra. Na mě se ani nepodívala, i když jsem ji pozdravila, a odkráčela z porodnice pryč. Zůstala jsem překvapeně stát a nechápala, jak se někdo může takto chovat. Na naši novorozenou dceru se podívat nepřišla.
Nyní vidím, že u tchýně jsme s manželem definitivně prohráli. Ale máme se navzájem, a to je důležité. Je to tchýnin boj a její problém, že se s narozením vnučky nedokáže vyrovnat.
