Můj syn měl teprve dvacet pět, když převážel jedno z ojetých aut z jednoho pracoviště na druhé – a u toho měl dopravní nehodu. Nevybral zatáčku a na místě byl mrtvý.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
V autě se tenkrát našel balíček tvrdých drog a pitva prokázala, že je měl také v těle. Jeho šéf od toho dal ruce pryč, ale já vím, že mu to dal on.
Syn měl dobře placenou práci
Se svým synem jsem se o jeho práci nikdy moc nebavil. Věděl jsem, že dělal pro společnost, která prodávala ojeté automobily, a byl jsem přesvědčen, že se mu tam daří. Vydělával si velmi slušné peníze. Jednoho dne mi Filip koupil na narozeniny obrovskou a velmi drahou televizi. Nechtěl jsem ji přijmout, protože stála opravdu hodně peněz, ale on mě jen odbyl s tím, ať si nedělám starosti. Byl placený z prodeje aut a tvrdil, že se mu jich tento měsíc povedlo hodně prodat.
Nechal jsem to být a radoval se z krásného dárku, co jsem dostal. Má radost však nevydržela dlouho. Ani ne měsíc potom se u mých dveří objevila policie a oznámila mi, že se můj syn zabil v autě, když ho převážel z jednoho bazaru do druhého. Auto asi nebylo v naprostém pořádku, protože nevybral mírnou zatáčku. Bohužel nešťastnou náhodou vrazil přímo do stromu, který stál poblíž silnice – a na místě byl mrtvý.
Jeho smrt odhalila nemilé překvapení
Bylo to mé jediné dítě, jeho ztráta mě velmi zasáhla. Jenže jsem se dozvěděl ještě něco. Když mému synovi provedli pitvu, zjistili, že byl pod vlivem návykové látky. Policii to vlastně ani nepřekvapilo, protože v autě se našel balíček s pervitinem. Já jen vím, že tento balík nebyl vůbec malý a probíhalo vyšetřování. I já musel na policii, abych jim vypověděl všechno, co vím. Svého syna jsem se zastával. Nechtěl jsem vůbec uvěřit tomu, že by takové svinstvo bral, natož prodával.
Přesto jsem si začal uvědomovat jisté spojitosti. Filip od té doby, co začal pracovat v prodejně ojetých aut, měl velmi mnoho peněz. Začínalo mi docházet, že z prodeje to asi nebylo. A tak jsem začal pátrat na vlastní pěst. Začal jsem se vyptávat na společnost, pro kterou pracuje, a také na pana majitele. Nikdo mi však nechtěl pořádně nic říct a já to musel hodit za hlavu. Mého syna mi to stejně vrátit nemohlo.
Majitel ojetých aut tvrdil, že s tím nemá nic společného
Majitel autobazaru se samozřejmě naprosto distancoval od toho, co se v jeho autě našlo. Všechno svedl na mého syna a pošpinil tak jeho památku. Začal o něm rozhlašovat, že to byl feťák, který ho jen dostal do problémů. Vykládal, že on sám s tím nemá nic společného a policie nakonec také uzavřela vyšetřování. Nikomu nemohli nic dokázat. Přesto jsem měl stále takové tušení, že to není tak, jak to na první pohled vypadá.
Uplynulo několik let. Já na svého syna nikdy nezapomněl, ale postupem času jsem se s tou bolestí, která mi po jeho ztrátě zůstala, naučil žít. Šel jsem na pivo a v hospodě jsem narazil na jeho kamaráda. Jedno jsem mu koupil a společně jsme zavzpomínali na Filipa. Z jednoho piva bylo nakonec hned několik, a když se jeho kamarád opil, rozvykládal se o věcech, které měly být navždy zapomenuty.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Adam a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Až po několika letech mi kamarád objasnil, jak to tenkrát bylo
On jediný věděl, kde byla tenkrát pravda. A když už byl hodně opilý, neunesl tu tíhu a řekl mi všechno, co věděl. Podle něho byl právě Filipův šéf ten, který prodával drogy a můj syn to jen rozvážel na místa určená. Filip za to dostával nemalé peníze. Přece jen to bylo riskantní, a kdyby se na to přišlo, měl všechno vzít na sebe. Zuřil jsem. Věděl jsem, že můj syn není bez viny, ale za jeho smrt jsem obviňoval hlavně jeho šéfa a podvodné podnikání.
On, i když nepřímo, zabil mé jediné dítě a vzal mi tak v životě to nejdůležitější. Nikdy mu to však nedokážu. Jen doufám, že boží mlýny melou spravedlivě a všechno se mu v životě vrátí.
