Když mi bylo sedmnáct, byla jsem hodně divoká a užívala jsem s života. Otěhotněla jsem a zjistila to až na začátku čtvrtého měsíce – na potrat už bylo pozdě. Já jsem si však stála za tím, že dítě nechci, a tak mi kamarád dohodil svého známého, který mi potrat provedl, i když už to bylo nezákonné. S následky svého rozhodnutí se potýkám dodnes a nejraději bych vrátila čas.
Okamžitě mě toho zbavte
Bylo mi teprve sedmnáct let, nemyslela jsem na nic jiného než na zábavu, alkohol, diskotéky a samozřejmě i kluky. V té době jsem neměla svého partnera, ale ráda jsem kluky střídala podle toho, kdo se aktuálně naskytl. Byla jsem hodně divoká a vzpomínám si, že mámě z toho vstávaly na hlavě vlasy hrůzou.
Pokud jsem nemusela, s ničím jsem se jí nesvěřovala. Pak jsem jednoho dne zjistila, že jsem těhotná. To když jsem si na gynekologii šla pro první antikoncepci – dorazila jsem pozdě. Byla jsem už ve čtvrtém měsíci, dítě jsem ale nechtěla, prosila jsem doktora o potrat, ten mi ale řekl, že už je pozdě, navíc, že bych měla přivést i matku.
To bylo pro mě nemyslitelné, začala jsem být na něj agresivní, křičela jsem na něj, aby mě toho zbavil. To on však už stejně nemohl. Domů jsem odešla s nepořízenou a vymýšlela jsem způsoby, jak bych to mohla udělat.
Kamarád kamaráda
Jeden z mých kamarádů už pracoval jako sanitář v nemocnici, měl známého – byl to teprve dvacetiletý kluk, který sotva vylez ze zdrávky. Ten tvrdil, že ví, jak se potrat dělá a za pár flašek rumu mi pomůže. Vůbec jsem nepřemýšlela, chtěla jsem to mít už za sebou, a tak jsem na jeho návrh kývla. Měl otce veterináře, takže jsem k nim do té psí ordinace měla přijít a po pár minutách mělo být po všem. Kdybych tak teď po dvaceti letech mohla té mladé holce říci, ať to nedělá.
Místo anestezie mi dali drogy
U veterináře na mě už čekal kamarád i jeho kamarád, který měl potrat provést. Místo umrtvení mi píchli do žíly dávku drogy a to mě úplně oblblo. Pak si už moc nepamatuji, probrala jsem se až po několika hodinách, začala jsem přicházet k sobě a cítila jsem jen lehký tlak a nepatrnou bolest. Pro mě to mělo být vyřešené, už jsem o tom nikdy nechtěla mluvit.
Byl to víkend a máma si myslela, že jsem u kamarádky. Byla jsem vždycky trošku pevnější, nic na mě nepoznala, v klidu mě tedy pustila. Kopla jsem do sebe pár panáků, krátce jsem se ještě prospala a pak jsem odešla domů, jako že se vracím z chaty a dělala jsem, že se nic nestalo.
Alena (43): Mezigenerační soužití přerostlo v hroznou hádku. Nebavíme se spolu už týdny.
Minulost mě dohnala
Roky jsem se snažila na to nemyslet. Také jsem delší čas nechodila ke gynekologovi, bála jsem se, že to pozná. Až když jsem se vdala a s manželem jsme se začali snažit o dítě, musela jsem na prohlídku jít. Občas mě bolívalo v podbřišku, hlavně při sexu, dostala jsem strach, že něco pokazili a já už teď mít děti nebudu.
A to se potvrdilo. Minulost mě nakonec dohnala – a já už opravdu nikdy neotěhotním. Kromě toho mám i zdravotní potíže. A to všechno jako důsledek mého nezodpovědného jednání.
Mgr. et Bc. Vladimír Sácký radí:
Milá Kláro,
rozhodnutí, které jste v sedmnácti letech učinila je mementem minulosti, ale jeho důsledky Vás provázejí dodnes. V tomto věku je člověk obvykle plný energie, zážitky a „užívání si“ jsou na prvním místě. Zodpovědnost až někde v pozadí. Na budoucnost spousta mladých lidí nemyslí. Mnoho párů naopak později řeší problém opačný, neplodnost. Ať už z důvodů na straně ženy či častěji muže.
„Co by se dalo dělat jinak, kdybych měla rozum, jaký mám teď?“ Možná Vás tato otázka napadla. Všem mladým dívkám v této situaci mohou pomoci organizace, které se zabývají prací s budoucími maminkami, které těhotenství neplánovaly. Například obecně prospěšná společnost Dlaň životu, která provozuje poradnu pro těhotné ženy i azylový dům.
A co dělat teď? Doporučuji o svém „tajemství“ mluvit, což už jste učinila tím, že jste se nám svěřila. O traumatu způsobeném potratem se příliš nemluví, ale existuje. Pro minimalizaci psychických důsledků je možné navštěvovat psychoterapii, kde se svým příběhem můžete pracovat a vyrovnat se s ním. A nakonec pokud touha po dítěti je společná Vám i manželovi, můžete darovat domov osamělému dítku formou pěstounství nebo adopce. Hodně štěstí.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Mgr. et Bc. Vladimír Sácký: Na FF OU vystudoval jednooborovou psychologii a sociální práci s poradenským zaměřením. Již 11 let pracuje jako psychoanalytický psychoterapeut v soukromé praxi. Externě přednáší na katedře psychologie OU. Pracoval jako psychoterapeut s lidmi s chronickým duševním onemocněním. Věnuje se lektorování odborných a zážitkových kurzů. Má silný vztah k přírodě, rád čte, cestuje a zajímá se o umění.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
