Jak vypadala výchova dříve a jak je tomu dnes, o tom bude náš článek. Možná, že své děti rozmazlujeme příliš, dáváme jim příliš volnosti a málo řádu, což taky není dobře. Tak jak to s výchovou potomků vlastně udělat?
Než začneme něco kritizovat je třeba říct, že nošením, mazlením a vlídností v raném věku se dítě nerozmazlí. Do dalšího života mu to navíc dá potřebnou sebejistotu, díky níž ustojí různé životní krize.
Rozdíl mezi výchovou před 30 lety a v současnosti
Rodiče dříve usilovali především o to, aby si dítě někde v klidu hrálo a moc neotravovalo, dnes potomky běžně přibíráme k řešení rodinných záležitostí, bereme je do muzeí, na výstavy či do restaurací, které jsou vhodné i pro lidi bez dětí. Už maličkým dětem kupujeme edukativní hračky, které bystří všechny jejich smysly a příznivě ovlivňují jejich vývoj.
Před lety rodiče řešili především, v kolika měsících se dítě postaví a nejdůležitější bylo, kdy začne používat nočník. Dnes se zabýváme hlavně tím, jestli se dítě dostatečně rozvíjí – k tomu jsou různé kurzy plavání, kurzy jazykové či hudební, a to pro děti jen pár měsíců staré.
Současní rodiče na děti skoro vůbec nekřičí, nebijí je, ale rozhodně jsou tvrdší v tom, co by dítě mělo umět a zvládnout. Důraz na školní výsledky a množství kroužků, aby se podchytil případný talent, jsou pro děti někdy jen těžko zvladatelné.
Rozvíjet, rozvíjet a zase rozvíjet
Rodiče jsou často tvrdí i sami na sebe. Tráví spoustu času v zaměstnání, což se snaží dohnat tím, že každou volnou chvilku s dětmi něco podnikají. Takže návštěvu ZOO doplní ještě návštěva zážitkového parku, a potom rychle do kina… A pokud přijdou rodiče pozdě z práce, tak alespoň s dětmi něco vyrábět, malovat, tvořit. Psychologové ale před takovým přístupem varují – přehnaná aktivita není kvalitním časem, který s dítětem strávíme, navíc pro dítě znamená mnohem víc, pokud pozorují rodiče při jejich běžných činnostech, nebo se prostě občas jen tak flákají.
Chybí řád a hranice
Nelze to říci o všech rodičích, ale celkově děti více obskakujeme, a tím pádem je také víc rozmazlujeme. Rodiče ale musí zůstat autoritou, nějaké hranice musí stanovit a „správné“ chování musí vyžadovat. Snadno se totiž stane, že chceme být s dítětem až příliš velcí kamarádi a ze svých požadavků slevujeme. Dítě takové chování brzo rozklíčuje a stane se z něj schopný manipulátor.
Rodiče, hlavně maminky, tráví hodiny na internetu, kde diskutují i o nejběžnějších výchovných postupech, občas je to spíš ztráta času, názorů je mnoho. Možná je lepší v sobě přirozeně objevit rodiče a dát na svou intuici.
