Nikdy by mě nenapadlo, že tuhle situaci budu muset někdy řešit. Mému muži je už pětačtyřicet let, máme spolu dvě krásné a zdravé děti, starší dceři je patnáct a té mladší teprve šest let.
Vždycky nám doma všechno skvěle fungovalo, s manželem jsme neměli výraznější vztahové problémy, holky jsou chytré a samostatné. I přesto se Petr naprosto zbláznil – ve svých letech propadl drogám.
Ty už zase nejdeš spát?
Nejprve jsem si začala všímat menších změn, Petr začal hubnout a přestal po mě chtít, abych vařila ve velkém, jak u nás bylo zvykem – on totiž byl vždycky velký labužník a rád si pojedl.
Najednou ale jakoby jídlo ani nepotřeboval, nebral si svačiny do práce a mě napadlo, zda se nedal na dietu. V tom to ale nebylo. Také jsem si všímala, že chodí hodně pozdě do postele, i když vstává hodně brzy ráno, někdy prosedí u počítače celou noc a pak se ráno prostě sebere a jde do práce, kde je klidně i deset hodin.
Nějakou dobu jsem to neřešila a přemýšlela nad tím, zda to není nějaká jeho krize středního věku. Přeci jen jsme spolu už dlouho, náš život zaběhl do stereotypu a on možná jen hledal povyražení. Když jsem se ale několikrát muže zeptala, proč nejí nebo nejde spát, neuvěřitelně na mě vyjel, začal rozhazovat rukama a někdy si bouchl i do nábytku. Vůbec jsem nechápala, co se to děje.
Peklo každý den
Už to všechno trvá více než půl roku a můj manžel se mi mění před očima každý den. Není to k vydržení, už se doma bojím cokoliv říct, aby zase nevyváděl. Má výbuchy vzteku, nikdy jsem se ho nemusela bát, ale teď už je to jiné. Raději proto mlčím a všímám si svých věcí. Do nekonečna to však přehlížet nemohu. Už totiž bohužel vím, co to všechno způsobuje.
Nepřehlédněte: Jitka (32): Můžu spát se svým šéfem? Zamilovala jsem se do něj a chci s ním mít víc než sex na jednu noc.
V kapse kalhot jsem mu našla drogy – a ne úplně malé množství. Nevím, co to přesně bere, ale ten bílý prášek mluvil za všechno, objasňuje to jeho chování z poslední doby. Ptám se proč a hlavně, jak z toho ven. Bojím se o manžela a hlavně své děti, nechci žít s narkomanem!
PhDr. Tomáš Novák radí:
Vážená paní, zejména u starších lidí v jejichž životní historii nebyly dříve drogové excesy zaznamenány, bývá otázkou, zda problémy v jejich chování souvisejí primárně s konzumací drog, nebo zda jejich problémy nevedly k tomu, že sáhnou po drogách. Za častější považuji druhou variantu. Rozhodně vám nedám častou „dobrou radu“ – vyříkejte si to s manželem. Asi byste mu nahrála na smeč typu „tak ty mi prohlížíš kapsy!“ Asi by dodal „ten prášek co tě vyděsil byl hroznový cukr“ nebo jinou výmluvu. Banální zdravotně výchovné varování před škodlivostí drog zde také nemá cenu. Ne že by nebylo oprávněné. Bývá to ale „hrách házený na stěnu“.
Raději vyčkejte, vývoj bedlivě monitorujte a kontrolujte co kontrolovat lze. Američtí terapeuti doporučují v obdobných případech „nechat padnout až na dno a pak trvat na léčbě“. Je to tvrdé. Zejména k sociálnímu okolí závislého. Nicméně pomoc má smyslu nabízet v situaci kdy protějšek o ní má zájem…nebo až je na tom tak špatně až si to sám dokáže přiznat.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
