Jedno velké nedorozumění. Asi tak lze popsat můj první vztah, který skončil něčím, čemu se dá s nadsázkou říci „Pyrrhovo vítězství“. Zamilovala jsem se a v posteli skončila s klukem svého srdce. Přišla jsem s ním o panenství a vše se zdálo být pohádkové, jenže pak mi řekl, že je gay…
Potíže s kluky
Jako dítě jsem měla odjakživa problém s kluky. Nevím proč, ale od první třídy jsem byla snad za vše, co jsem udělala, doslova terčem posměchu. Zatímco s holkami to šlo, s kluky to bylo děsné. Na prvním stupni se dokonce nebáli, zařadit mě občas i do svých soubojů. Klidně do mě ve dveřích strčili tak, až jsem málem upadla, podkopávali mi nohy, když jsem šla k tabuli… Vysmívali se mi, že jsem ošklivá, (i když jsem ošklivá nebyla) a pokud jsem jenom trochu pustila z dohledu své věci ve třídě, ihned mi něco provedli. Zlomili tužku, ukradli gumu, vytrhali stránky ze sešitu anebo třeba i z učebnice, abych ji pak musela nosit v „salátovém vyvedení“, schovali svačinu…
Není divu, že jsem měla nějakou dobu problém, do školy chodit. Přesto jsem nechyběla a posměváčkům se vždy postavila na odpor. „Oko za oko!“ Bylo mé heslo, a tak, kdykoliv mi kluci něco provedli, učinila jsem totožnou odvetu. Když mi jeden spolužák vyhodil například svačinu z okna (i to se stalo), letěla vzápětí jeho a tak to bylo stále dokola. Přesto jsem poznámku za nevhodné chování získala, čas od času i já, zatímco chudáčci premianti a oblíbenci naší třídní bývali ve výhodě. „Ta drzá a zlá holka nám ubližuje!“ Stěžovali si, někteří šišlavým hlasem. Třídní schůzky bývaly peklo a nakonec se naši s třídní domluvili, abych ty kluky jednoduše ignorovala, čímž by je otravování mělo přestat bavit. Na některé to zabralo, jiní zůstali nezměněni. Když mi pak jeden kluk z vedlejší třídy začal v jídelně nadávat přes půl místnosti za to, že ho přehlížím, myslela jsem, že jde o nekončící prokletí. Přesto, spolu s přibývajícími roky se naše vztahy, jako zázrakem, zlepšily. Kluci trochu dospěli a už se s nimi dalo v jedné třídě alespoň dýchat. Prvotní dětské boje sice nebyly v hloubi duše nikdy zapomenuty, nicméně důvod je řešit, také nevznikal. Školní prostředí zanechalo i tak určitou stopu na mé psychice. Bála jsem se totiž navazovat vztahy. Zamilovat se do kluka, pro mne bylo něco, jako science-fiction. Kluci pro mne ztělesňovali synonymum něčeho, před čím je důležité, mít se na pozoru.
Čestmír (70): Jsem gay, ale přiznal jsem si to až nedávno.
Běžné kluky ráda nemám
Měla jsem sice fajn tátu i dědečky, přesto mi mužský element neseděl. O faktu, že muži by měli být vůči ženám gentlemani, nemluvě. Ne. Podvědomě jsem od pánského pohlaví čekala nějakou zradu, což se projevovalo i v mé absenci touhy po lásce. Když jsem byla i na konci střední nezadaná panna bez zkušeností a zájmu, začaly se mé kamarádky obávat, jestli náhodou nejsem asexuál nebo, jestli se mi nelíbí holky. Tím mi sice daly brouka do hlavy, ale ani jedna teorie se v mé duši nechytila. Nebyla jsem nic z toho. Přesto jsem se rozhodla, konzultovat svou situaci, pro jistotu, i s odbornicí. Ta mi nakonec vysvětlila, že mé srdce touží po harmonii, lásce a klidu, tedy muž, který mě určitě jednoho dne zaujme, bude muset být typ velmi jemný, slušný a ohleduplný. Proto, aby získal mé sympatie a hlavně důvěru. Tehdy jsem se rozhodla, nechat věcem volný průběh. Buď někoho potkám anebo ne. Další roky ubíhaly v klidu, žádný stres.
Standa byl ideál
Velkou životní změnu přinesl Standa. Toho jsem potkala na speciálním doučování z angličtiny, kam jsem docházela během vysoké. Od začátku byl ke mně velmi galantní a představoval pravý opak kluků, kteří mi v dětství tolik komplikovali život. Dovedl mi podržet dveře, rád se pobavil, když mi upadla na zem tužka, podal mi ji. Byl citlivý, empatický a pohledný. Krásný, štíhlý, vysoký blonďák, oblečený vždy v nejmodernějších džínách a tričku, jehož specialitou byly sluneční brýle. Těch měl snad desítky a pořád je měnil. Každý den přišel v jiných. Původně jsem si myslela, že jde o namyšleného synka z bohaté rodiny, ale první dojem byl rázem pryč v moment, kdy na mne promluvil. Poprvé v životě jsem poznala kulturního muže, který byl navíc doslova ikonou všech kladných mužských vlastností.
Se Standou jsme se brzy skamarádili a chodili spolu na kávu, do obchodních center po nákupech i do slušných barů na decentního panáka. Nikdy se neopil, nikdy nedopustil, aby mě nedoprovodil až domů, vždy si vzpomněl na můj svátek, narozeniny. I jeho první dárek byl krásný a roztomilý. Plyšový pejsek se srdíčkem. To už jsem byla zamilovaná a opatrně si představovala, jak bychom spolu mohli začít vztah. Ano, měla jsem Standu rovnou podezřívat, proč ani on netlačil na pilu, jenže mne to vůbec nenapadlo. Myslela jsem si, že tak ochotný a přitom zdrženlivý je jen ze slušnosti a tolerance k mé křehké psychice… Že má potíže sám, šlo těžko tušit.
Pokusná noc
Nakonec jsme se smluvili, že spolu strávíme noc. Noc, které předcházela náročná příprava. Na rozdíl od jiných holek a kluků, jsme na „to“ přímo „nevlítli“, ale naopak, vymakali doslova „bojový plán“. Vše bod po bodu, jako na nějakou akci. Už to bylo zvláštní, ale mně stále nic netrklo. Standa do oné noci jít chtěl. Všelijaké rozpaky jsem tudíž přičítala své nezkušenosti a jeho jemnocitu. Noc s velkým „N“ proběhla. Po všemožných snaženích jsme oba dosáhli svého. Já přišla o panenství a Standa vlastně také. Že je panic mi neřekl, stejně tak, jako mi neřekl jinou důležitou věc. Krátce po „akci“ se naše debata zvrhla v klasický hovor o všedních věcech, až mi najednou přišlo, že tím Standa cosi zakrývá. Vyzvídat jsem nemusela dlouho. Po pár pohledech se mi v posteli, z ničeho nic, rozbrečel a se slzami v očích mě prosil, abych se na něj nezlobila, že mi musí něco říct. Samozřejmě tu šanci dostal. Ale já pak nevycházela z údivu. Vzal mě totiž za ruku a vysvětlil mi, že je ve skutečnosti gay. Jenže proto, aby své city definitivně rozeznal, potřeboval si zkusit, alespoň jeden vztah i se ženou. A protože mě opravdu svým způsobem miluje, došla volba na mne. Bylo mi ho líto, čímž mezi tím stačil rozplakat i mne. Teprve nyní jsem prozřela, protože to, co jsme oba absolvovali, byla vlastně taková oboustranně pokusná noc. Jenže, co dál?
Čtěte také: Josef (69): Moje máma chtěla tak moc dcerku, že ji dělala z mého bratra.
Kamarádi a pak se uvidí
Standu jsem kvůli jeho pokusu neodsoudila. Naopak. Myslím, že celá věc jen utužila naše přátelství. A proto, že jsou mé vztahy s muži i nadále všelijaké, stejně tak, jako ty Standovy, domluvili jsme se, že než být oba single a nešťastní, zkusíme vztah raději spolu. Ne sice jako klasicky vážný, ale jako vztah takový, který bude pro oba nějak výhodný. Třeba tím, že se rozdělíme o peníze na nájem. Tak snad nám to vyjde.
