Určitě nebudu jediným synem na světě, jehož otec si našel v pokročilém věku novou přítelkyni. Po celkem dramatickém rozchodu mých rodičů, se to dalo čekat, a za normálních okolností bych proti tomu nic nenamítal. Jen by nesmělo jít o ženu, mladší než jsem já, vedle které vypadá můj, jinak ještě svižný otec, jako dědeček.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Pravdě oči nezaslepíš
Jmenuji se Ondřej a jsem to, čemu se říká jedináček. Určitě ale ne rozmazlený, i když na nezájem rodičů si stěžovat nemohu. Mám oba své rodiče rád, i když „překvapení“ ze stran jejich intimního života, byla pro mou duši často zkouškou. Přesto jsem, myslím, jako syn uspěl. Vystudoval jsem vysokou školu, mám slušně vydělávající práci i skvělou přítelkyni Kláru, s níž se snad už budeme brzy stěhovat do společného bytu, abychom déle nemuseli přespávat v domech našich rodičů. Klárka je sice se svými rodiči v pohodě, jenže já trpím v posledních měsících jako zvíře. Můj, skoro sedmdesátiletý táta si totiž našel mladou „úžasnou“ milenku a já se nestačím divit. Přesto, abyste můj příběh pochopili, musím jej vyprávět od začátku.
Když jsem přišel na svět, bylo mému tátovi přes čtyřicet a mé mamince jen dvacet. Už tehdy měl slabost pro výrazně mladší ženy, přesto počátek jejich vztahu spočíval v trochu odlišných prioritách. Vím, že byl do mámy zamilovaný a máma ho také milovala, ale dávali si čas. To sice okolí chápalo, ale nikoliv už babička, její matka. Ta ji totiž do vztahu za každou cenu „uvrtávala“, „hlava nehlava“, takže už od začátku vztahu bylo „cosi“ ve vzduchu. Na druhou stranu šla babiččina snaha chápat. Táta byl pohledný fešák tenkrát, jako dnes, a už tehdy slušně vydělával. Mohl mít ve výběru partnerek volné pole působnosti. Přesto se zamiloval do mámy, která mu učarovala především svou nezávislostí a jistou energičností. Zpočátku sice se vztahem váhala, ale pod tíhou otcova i babiččina tlaku se nakonec rozhodla, a brzy došlo nejen ke svatbě, ale i k narození potomka – mne. Co vím, tak táta na mámě vždycky oceňoval, že si ji musel poctivě vybojovat. Že šlo o ženu, která do manželství nevstupovala nikdy jako zlatokopka, protože volba mezi vlastní svobodou a jím byla, „babička ne-babička, peníze ne-peníze“, očividně složitá. Peníze ani snubák ji nelákaly. To jsme si mysleli všichni. Přesto původ jejího váhání ukrývalo ještě něco jiného. Nicméně pravda byla, prozatím, umlčena a okolí udělána umělá radost.
Nejúžasnější tchýně a podezíravý otec
Dokud jsem byl malý a potřeboval stabilní zázemí v rodině, bylo vše v naprostém pořádku. Naši se sice občas kvůli něčemu chytli, ale brzy je to přešlo. A tak jsem díky nim prožil nejen harmonické dětství, ale i úspěšně vystudoval. Rodiče mě vždycky milovali a já je. Mimo to, neznám lepší budoucí tchýni pro svou současnou přítelkyni, než mámu. Bývá to hodně vzácné, ale u mne to štěstí vzniklo. Když jsem si Klárku poprvé přivedl domů, byla z ní máma doslova nadšená, zatímco táta chvíli „vrčel“, než uznal, že to oba myslíme vážně a s Klárkou se milujeme. Paradoxně ji hned ve dveřích podezíral, jestli není jen zlatokopka, která chytře pře-ze mne pase po jeho penězích… Když se ukázalo, že nikoliv, ubral. To vše by se dalo hravě skousnout a pochopit. Jenže to, co nastalo nedávno, bylo skutečně nečekané.
Čtěte také: Yvona (38): Můj otec vedl dvojí život. Až během dědického řízení, jsme se dozvěděli krutou pravdu.
Ne rozvod, ale rozchod
Když mi bylo dvacet sedm, udála se v naší rodině zvláštní věc. Naši mě totiž z ničeho nic, postavili před hotové rozhodnutí. Nebudou se prý rozvádět, ale, domluvili se, že každý z nich půjde nadále vlastní cestou. Táta zůstane v našem bytě se mnou, maminku z něj po domluvě vyplatí a ona se odstěhuje. Zůstanou přáteli. Jenže?! Když tohle mé uši slyšely, měl jsem pocit, že se nalézám ve špatném snu. Nechápal jsem, jak se, z čista jasna, může něco takové stát, ale stalo. Nebyl to nejapný žert, ale realita a já nechápal, kde vznikla chyba. Teprve po nějakém týdnu se mi máma v soukromí svěřila. Zamilovala se, a už nějakou dobu měla vedle táty, přítelkyni. Brada mi tehdy spadla až do sklepa. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale přesto se s informací popral a sžil. Najednou se vysvětlilo, proč byl její vstup do manželství vždy tak vlahý a na druhé straně energicky tlačený ze strany babičky. Dávalo to smysl. Jenže máma už nechtěla nám ani sobě dál lhát. Uvědomila si, že jí po padesátce už tolik roků nezbývá, a měla by nyní myslet více na sebe. Tehdy jsem jí popřál hodně štěstí a slíbil jí, že vždycky budu stejně milý a slušný vůči její přítelkyni, jako je ona vůči Klárce. „Tak to bychom měli.“ Pomyslel jsem si a doufal, že jsou všechny katastrofy za mnou. Jenže ne. Ta největší pohroma teprve číhala.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Ondřej a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Povolání? Zlatokopka…
Máminu přítelkyni Zitu jsem poznal zanedlouho a docela se mi líbila. Doma byl klid před bouří. Myslel jsem si naivně, že i táta situaci pochopil, jenže, ve svých šedesáti devíti letech, mám naopak pocit, že se dočista zbláznil. Před několika měsíci si totiž našel i on přítelkyni. Přesto označení milenka, pokud chci být ještě slušný, by jí sedělo víc. Potkal ji prý nedávno na golfu, kde údajně pracuje jako asistentka ve stylu „dones-přines“. Co zajišťuje, jestli hole anebo míčky, to fakt nevím. Jenže, problém je, že té jeho nové lásce – Haničce je dvacet čtyři roků, má ušmudlané maturitní vysvědčení z nějaké pochybné střední a IQ, které je skutečně „oslňující“. Popravdě, i Klárčin pudl má vyšší schopnosti, než ona. Jenže táta o ní celé hodiny zasvěceně hovoří jako o „nejinteligentnější ženě světa“ a nenechá si vymluvit, jak moc slepý je. Jistě, tu holčinu si nabalil z uražené chlapské ješitnosti. To chápu, ale proč sakra takovou neuvěřitelnou husu?
Nepřehlédněte: Čtyřicetiletý Bořek: Celý život jsem chtěl vědět, kdo je můj otec. Když jsem to zjisti, udělalo se mi zle.
A tak jsem doufal, že i přes své stařecké hormonální bouře brzy prozře a pochopí. Přítelkyni mu přeji, ale takovou, která bude alespoň intelektuálně hodna jeho osoby. Jenže se tak dodnes nestalo. Haničku si naopak pustil až do bytu a Hanička si k nám chodí jako na nádraží. Jejím poznávacím znamením jsou „metrové“ umělé nehty, příšerně silný parfém, šatičky podle nejposlednější módy a přihlouplé chichotání. Nevím, co s tím. Vždycky se úzkostlivě bál, aby se na naši rodinu nenalepila nějaká zlatokopka, a přitom si nejčistší exemplář této skupinky dobrovolně do bytu sám nastěhoval!
