Po neúspěšném několikaletém vztahu, který skončil fiaskem, jsem se rozhodla zaexperimentovat. Všichni normální chlapi v okolí byli prostě rozebraní a zadaní. Bary a kluby už nefungovaly jako místo lovu. Byl to pro mě promarněný čas, který nekončil ničím jiným, než kocovinou a depresí. Obava, že zůstanu sama, se zvyšovala.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Seznamka – sázka na jistotu
Kamarádky mi poradily, aby si založila účet na seznamce a začala lovit v širším okolí. Neměla jsem co už víc ztratit. Za podpory láhve vína jsem si založila profil hned na několika seznamkách najednou. Vybrala fotku z profesionálního focení, které jsem dostala k 40. narozeninám. Profil jsem si jen lehce přilepšila. Přidala si hlavně víc kladných vlastností a doufala jsem, že se brzy někdo seriózní ozve.
Neuvěříte, co mě čekalo na schůzce
Snažila jsem si je nejdříve prověřit psaním. Abych se nesešla s nějakým úchylem. Nejsme naivní a vím, že svět virtuálních seznamek je plný podivínů a ubožáků. Chtěla jsem si je tedy nejdřív proklepnout obecnou konverzací skrze zprávy a vyjít si ven jen s vážnými adepty.
Jmenoval se Roman. To opravdu nezapomenu. Byl milý, laškoval se mnou na přijatelné úrovni a jeho fotka vypovídala o solidním chlapovi, kterého podvedla manželka. Roman byl z Prahy a bydleli jsme v podstatě nedaleko. Po týdnu psaní, plném romantiky a lechtivých dvojsmyslů jsme se smluvili na schůzku.
Měla jsem pocit, že to opravdu dobře dopadne. Můj vnitřní hlas mi to našeptával pokaždé, když jsem se začervenala nad jeho zprávou. Dodala jsem si odvahy a přijala pozvání hned po týdnu psaní a to rovnou na jeho chatku kousek za Prahou.
Sliboval romantiku, víno a procházku. Po těch nezdarech jsem přesně po tom zatoužila. Všechny zprávy jsem si ukládala a pročítala pořád dokola.
„Kočičko, těším se, až budu vrnět v tvém klíně. Roman“
Kocourek vystrčil drápky a já bojovala o přežití
Ještě teď z toho mám husí kůži. Přijela jsem autem na smluvené místo. Chatka byla malá a útulná v zahrádkářské kolonii. Byla jsem sice nervózní, ale dodávala jsem si odvahy, že Roman je zdá se opravdu romantik a chatka je v kolonii, kde určitě budou v případě nebezpečí lidé. Zpětně si ťukám na čelo.
Roman byl velmi charismatický, rozhodl se mojí nervozitu zmírnit několika rychlými sklenicemi vína. Cítila jsem se v jeho společnosti příjemně a nechala se lehce připít. Jeho letmé dotyky se stupňovaly. Díky několikáté skleničce jsem neodporovala a viděla se v posteli při svíčkách. Roman začal být, ale důslednější a romantika se vytrácela.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Linda a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Postel byla strohá a v čele postele byl uvázaný provaz. Toho jsem si díky přítmí hned nevšimla. I přes zašeptání, zdali je možné přibrzdit, Roman dělal, že neslyší. Choval se jak zvíře utržené ze řetězu. Snažila jsem se ho ze sebe dostat, ale snadno mě zalehl nazpět. V tu chvíli jsme ucítila, jak se mi snaží okolo ruky cosi obmotat. Okamžitě jsem vystřízlivěla.
Věra (28): Odmítla jsem tchyni půjčit syna. To, jak se bránila, mě překvapilo.
Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale vší silou jsme ho surově kousla do krku. Zaúpěl bolestí a poslal mě ke všem čertům. Popadla jsme kabelku a utekla k autu. Myslím, že se mě nesnažil zastavit. Srdce mi tlouklo, ještě po příjezdu domu. Na seznamku už jsem se nikdy nepřihlásila.
