Do finanční tísně jsme se dostali před rokem, když můj přítel přišel o dobře placenou práci. V té době jsem už byla potřetí těhotná a museli jsme se s danou situací nějak vypořádat. Jenže máme dluhy a hypotéku, výdaje jsme omezily na minimum, ale děti potřebují něco jíst a také v něčem chodit.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Už mě tato situace dohání k šílenství. Přítel pracuje pouze po brigádách, a to rodinný rozpočet příliš neobohatí. Jsem zoufalá a často se proto doma hádáme. Už nevím, na čem bych ušetřila, a můj poslední zážitek mě úplně odrovnal.
Na jídle i oblečení se ušetřit dá
Snažila jsem se sepsat si všechno, za co pravidelně utrácíme. Myslím, že co jsem mohla, jsem seškrtala, jíst a oblékat se ale stále musíme. Jídlo ale už kupujeme pouze v akci, jíme hodně levné věci a oblečení nechodím kupovat jinam než do sekáčů. I přesto jsme ale moc nevycházeli, mnohdy mi zůstala jen tisícovka na celý měsíc, a to pro pětičlennou rodinu. Jindy je to ale lepší, takže se snažím dělat zásoby levnějších potravin na delší dobu, přítel má totiž nejistý výdělek a někdy zkrátka vydělá více a někdy méně.
Snažím se přítele donutit k tomu, aby si našel normální práci na plný úvazek, té se však vyhýbá kvůli naší zadluženosti. Ono by mu stejně pak z výplaty moc peněz nezůstalo. I tak by to ale byla větší jistota, než kterou máme teď. Brigáda totiž není jistota, zvláště pokud jste voláni jen na sezónní práce. Snaží se nás podporovat mí rodiče, ale ti už jsou v důchodu a sami toho moc nemají, úspory také nejsou – a jsou sami rádi, že vyžijí s tím málem, co dostávají.
Já jsem začala alespoň roznášet letáky, naložím je na kočárek a beru to jako procházku s malým, jenže to nám moc rozpočet nezvedne, navíc to dělám teprve měsíc. Už jsem z té celé situace úplně na nervy a takový život jsem si pro své děti vážně nepředstavovala.
Ty šediny musím nějak zakrýt
Vlasy jsem si barvila od puberty, ale ke kadeřníkovi si nemohu dovolit zajít už pěknou řádku let. Řešila jsem to barvením vlasů doma, jenže když přišly problémy, tak i toho jsem zanechala. Nevím, čím to je, možná těmi starostmi nebo třetím porodem, ale začaly se mi tvořit šediny. Je mi třicet a takhle nemohu chodit mezi lidi, proto jsem si doma prosadila, že si barvu na vlasy prostě zase jednou za měsíc budu kupovat.
V jedné malé drogerii jsem pak narazila i na slevy na barvy, které už ale měly po záruční lhůtě. Myslela jsem si ale, že to nebude žádný problém, že se nic stát nemůže, a to jsem se šeredně zmýlila. Raději budu totiž šedivá než plešatá.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Kristýna a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Nekupujte prošlé barvy
Ptala jsem se kamarádky a ta mi poradila, abych to zkusila, ale dala si pozor na dobu působení prošlé barvy. Měla jsem ji podle ní nechat působit o několik minut méně. Už když jsem barvu nanesla, cítila jsem nepříjemné pálení a štípání ale rozhodla jsem se pro krásu trpět a nevěnovala jsem tomu pozornost. Mezitím se mi ale vzbudilo miminko a já jsem šla chystat jídlo. Úplně jsem zapomněla hlídat čas a barvu jsem nakonec umývala ještě o několik minut později. Mé obavy se naplnily.
Už když jsem si vlasy myla, cítila jsem, že něco není v pořádku. Nakonec jsem si vytáhla několik pramenů, měla jsem jediné štěstí, že jsem o vlasy nepřišla úplně. Vlasy mi sice hodně prořídly, ale naštěstí nevypadaly všechny, něco jsem ještě zachránila. I přesto jsem pořádně zpanikařila. Kvůli naší situaci jsem málem přišla o své vlasy, a to jen těžko rozdýchám.
Děsím se toho, co přijde příště, co budu muset koupit prošlé a jak to dopadne. Dříve jsme si ale brali dost zbytečné půjčky, a tak si myslím, že je to trest za naši nerozvážnost.