Můj život se nedávno naprosto změnil. Z mého syna se i přes veškerou naši snahu stala troska, která užívá drogy. Začalo to nenápadně, ale nyní už je to za hranicemi všeho chápání. Všechna péče, kterou jsem mu od malička věnovala, je pryč. Je z něj strašný člověk.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Krásné dětství a velká změna
Můj syn Jonáš byl skvělé dítě. I když byl o dva roky mladší než prvorozená dcera, rychle ji ve všem dohnal. Měl sportovní talent a bavilo ho i kreslení. Měli jsme se báječně, rozhodně mám na co vzpomínat. Děti si spolu rozuměly až do puberty, a ještě v dceřiných 15 letech jsme jeli na společnou dovolenou. Potom už byla na internátní škole a přestala mít zájem jezdit s námi. Syn studoval střední školu v našem městečku, takže byl pořád s námi. Ve druhém ročníku se ale začal měnit. Najednou nosil špatné známky, a začal se oblékat úplně jinak.
Vliv špatné party
Bylo jasné, že se chytl hodně špatné party. Říkala jsem si, že to zvládneme, a pomalu jsme mu začali „utahovat řetěz.“ Nesměl tak často ven, a dostával zaracha za špatné známky ve škole. Věčně to ale takto dělat nešlo. Pokaždé se chvíli snažil a donesl lepší známky, aby mohl zase ven. Začal se oblékat velmi nedbale a nenechal si to vymluvit. Býval cítit cigaretami, ale říkali jsme si, že když má osmnáct, pubertou si prostě projít musí, ať se nám to líbí nebo ne.
Postupně jsme ale začali ztrácet pojem o tom, kde vlastně tráví čas. Říkal, že bude u kamaráda, se kterým se znal od prváku. Když jsme ale na konci víkendu jeho rodinu kontaktovali, řekli nám, že jejich syn si už s tím naším nerozumí, a že spolu na chatě nejsou.
Prázdninami všechno skončilo
Prázdniny, které měl syn před nástupem do čtvrtého ročníku, byly naprosto zlomové. Otec jej donutil, aby šel na brigádu, protože jsme se začali obávat toho, jak se bude chovat, když bude mít hodně volna. Na brigádu nastoupil, takže jsme si oddechli. Po několika dnech jsme ale pro jistotu volali známému, který měl brigádníky na starosti. Ten nám sdělil, že syn do práce nechodí.
Netušili jsme, kde svůj volný čas tráví. Když se ukázal doma, byli jsme na něj přísní. Neřekl nám ale, kam chodí. Už ho nebylo možné jen tak zavřít doma, začal být totiž dost agresivní a nadával nám, že na to nemáme právo. O prázdninách náš vztah se synem skončil. Od té doby jezdil domů jen sporadicky a my trnuli hrůzou, co se s ním děje.
Myslela jsem, že umřu žalem
V září bylo jasné, že už do školy nenastoupí. Celou dobu jsme se snažili po dobrém i po zlém mu vysvětlit, že tato cesta životem nikam nevede. Všechno bylo zbytečné. Pomalu jsme zjišťovali, co dělá. Dal se dohromady s hodně špatnou partou, co brala drogy a obývala vybydlený dům na kraji města. Náš syn se k nim přidal. Když jsem zjistila, co bere za drogy, myslela jsem, že umřu žalem.
Můj vlastní syn si naprosto ničí život a já s tím nemohu vůbec nic dělat. Ptala jsem se na různých místech, ale všude mi řekli, že když nenastoupí dobrovolně, nemají, jak jej přinutit. Začaly nejhorší dny mého života.
Nikdy jsme nevěděli, kdy se objeví
Syn se občas objevil doma, ale už to nebyl on. Měl naprosto nepřítomný pohled a nekomunikoval. Začal se chovat jako zvíře. Nejčastěji chodil domů během zimních měsíců, to přišel úplně roztrhaný a promrzlý. Pár dnů doma pobyl a my jsme začali věřit tomu, že je z nejhoršího venku. Když ale nabral síly, peníze a teplé oblečení, zase se vytratil. Nikdy jsme nevěděli, kdy se objeví. Začali jsme z něj mít strach. Taky proto, že k nám často jezdila dcera s malým dítětem. U Jonáše jsme nikdy nevěděli, jak se zachová.
Nejhorší den mého života
Nakonec jsme nechali vyměnit zámky a smířili se s tím, že Jonáš si svou cestu životem vybral sám, a my už pro něj nic neznamenáme. Neměli jsme už žádnou možnost, jak jej přesvědčit, aby toho nechal. Jednou, když jsem přišla z práce, se ozvalo silné klepání na dveře. V kukátku jsem viděla Jonáše. Šel z něj strašný strach. Měla jsem strach otevřít dveře svému vlastnímu synovi!
Prožíváte podobné životní útrapy jako Judita a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Zavolala jsem manžela, aby přijel rychle domů. Mezitím se ale stalo něco, na co nikdy v životě nezapomenu. Syn měl v ruce nůž a začal jím bodat do vchodových dveří. Řval, ať mu okamžitě dáme peníze, jinak nás zabije. Byla to nepředstavitelná hrůza. Nic horšího jsem si jako matka nemohla prožít.
Rychle jsem zavolala policii
Syn stále bodal a kopal do dveří. Potom obcházel po zahradě a ničil, co mu přišlo pod ruce. Nožem bodal i do našich ovocných stromů. Snažila jsem se, abych co nejvíce uzavřela okna, aby na mne nemohl. Rychle jsem zavolala policii a také manželovi. Tomu jsem řekla, ať domů nejezdí. Policie byla u nás během chvilky, přijely hned dvě hlídky. Syn slyšel houkání, a běžel se někam ukrýt. Nikdo jsme nevěděli, kde se schoval. Bála jsem se o sebe, o manžela i o svého syna, který se z hodného kluka proměnil v bestii.
Zavřená doma jsem čekala, co bude dál. Policisté ke mně přišli a dva z nich mi dělali společnost. Ptali se na příběh mého syna. Mezitím ostatní prohledávali zahradu. Hrozně jsem se bála. Nakonec přijel policejní psovod a začal procházet naši zahradu. Pes šel přímo po stopě mého syna. Myslela jsem, že už dávno utekl pryč, ale on se schoval za nářadí v zahradním altánku. Pes ho ihned našel a policisté jej odvedli v poutech. Byl naprosto nepříčetný a řval, že nás zabije. Nebyl to on. Byl to někdo úplně jiný. Drogy ho tak změnily, že se z něj stala lidská troska a chladnokrevná bestie.
Vstup do puberty stál mladou Jiřinu málem život. Jak dnes říká: „Byla jsem tehdy prostě hloupá.“
Nakonec se policii podařilo našeho syna zavřít do léčebny. Zatím nevíme, jak to bude dál. Zatím jsme za ním nemohli. A po pravdě řečeno, mám velký strach jej opět vidět. Manžel kolem domu nainstaloval bezpečnostní kamery. Máme strach, co bude dál. Věříme ale, že se z toho dostane.
