Jana měla s manželem již dvouletou holčičku, ale velmi si přáli, aby měla sourozence. Chtěli, aby byly děti co nejblíže u sebe, a proto se o otěhotnění pokoušeli již v době, kdy byl holčičce necelý rok. Co všechno si musela Jana prožít?
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Dcera by si zasloužila kamaráda
Když byl naší dceři rok, moc jsme toužili, aby se brzy narodil i její sourozenec. Bylo nám jedno, zda to bude holka, nebo chlapeček, ale přáli jsme si, aby to bylo co nejdříve. Oba s manželem jsme z rodin, kde jsme byli sourozenci kousek od sebe, a i ze svého okolí vidím, že je to ta nejlepší cesta. Děti si spolu rozumějí a celá rodina má podobné „starosti“, když jsou děti stejného věku. A tak jsme si s manželem velmi přáli, aby se nám co nejdříve podařilo otěhotnět.
Přestala jsem kojit, zdravě jsem jedla
Kvůli dalšímu těhotenství jsem přestala dceru kojit, protože jsem ani po roce od jejího narození stále neměla menstruaci. Nakonec se mi po měsíci od ukončení kojení opět dostavila. Snažila jsem se, abychom s dcerou byly každý den venku, kvůli ní i kvůli sobě. Chtěla jsem, ať jsem na čerstvém vzduchu a mám i jiný pohyb než jen uklízení, vaření a starost o dceru.
Obklopila jsem se zdravým jídlem a doplňky stravy. Pravidelně jsem brala kyselinu listovou, která se při snaze otěhotnět doporučuje. Vše jsem se snažila naladit a připravit pro příchod dalšího člena rodiny. A ono nic.
Dlouho se nedařilo
Když se mi nepodařilo ani po třech měsících otěhotnět, začala jsem se trochu strachovat, zda to bude vůbec po prvním císaři a komplikovaném početí možné. Začaly nemístné poznámky ze strany celé rodiny i přátel ve stylu „Kdy už té vaší princezně pořídíte sourozence?“ Těžko se na to odpovídá. Navíc do toho nikomu nic není, takže nechápu, proč tyhle otázky ještě vůbec někdo nahlas vyslovuje. Prostě se nám nedařilo ani dalších několik měsíců. Začali jsme s manželem uvažovat o tom, že bychom zkusili zajít k lékaři, ať se podívá, zda je všechno v pořádku.
Obrovská vlna euforie!
Potom dcera onemocněla a najednou čas plynul rychleji než obvykle. Při starosti o dítě, které dva týdny bojovalo s chřipkou jako hrom, jsem neměla na jiné starosti čas. Postupně jsme chřipku chytli i já a manžel, takže se z toho vyklubaly téměř dva měsíce teplot, čajíčků a nepříjemného bolení v krku. Zapomněla jsem si psát, kdy jsem měla poslední menstruaci, a když se již nějakou dobu nedostavovala, pro jistotu jsem si udělala test.
Naprosto jsem ale do něj nevkládala žádnou naději, v poslední době jsem do sebe cpala prášky a neměla jsem pomyšlení na to, že by právě tato doba byla vhodná pro početí. Když se na testu objevily dvě čárky, málem jsem omdlela. Až po chvíli mi došlo, co se děje. Rozplakala jsem se radostí a běžela jsem tu novinku říct manželovi. Bylo to nádherné zjištění! Budeme čtyři! To je splněný sen!
Bříško mi rostlo snad hned od začátku
Holky, co zažily druhé těhotenství, vědí, že s druhým miminkem roste břicho mnohem rychleji, a hlavně hned od začátku. Již v době, kdy jsem si byla pro těhotenskou průkazku, jsem měla jemně vyklenuté bříško. Těšila jsem se, jak si u mě mimčo dělá místo a jak mu je krásně. Zatím šlo vše jako ve snu. Miminku krásně bilo srdíčko. Na ultrazvuku bylo vše v pořádku. Domů jsem si odnesla krásný snímek miminka. Začali jsme se skutečně těšit.
Najednou mě hrozně bolelo břicho
Jednou ráno jsem se vzbudila silnou bolestí v břiše. Bylo to podobné jako první den menstruace, bolest byla na stejném místě v podbřišku. Ale tentokrát to bylo více intenzivní. Vůbec jsem nechápala, co se děje. Vždyť jsem těhotná, takže bych menstruační bolesti zažívat neměla. Šla jsem na záchod a zděsila jsem se. Měla jsem silnější menstruaci!
Naprosto mě to vyděsilo, a tak se přiznám, že jsem se podívala na internet, co to může znamenat. Stále jsem nevěděla, o co se jedná. Bylo tam uváděno, že v některých případech těhotenství se ještě menstruace může v prvních měsících objevovat. Druhá možnost byla problém s těhotenstvím, nebo samovolný potrat. Zděsila jsem se. Pořád jsem ale nevěděla, co se děje, takže jsem doufala v to, že to s miminkem zvládneme.
Rodinná oslava se konala beze mě
Bohužel to bylo právě v den, kdy měl tchán oslavu šedesátých narozenin. Věděla jsem, že s takovými bolestmi nebudu schopná nikam jet. Stěží jsem dokázala obstarat dceru. Nakonec jsem se telefonicky z oslavy omluvila a dala si teplý obklad na záda a šla jsem si lehnout. Manželovi jsem před tím nachystala věci pro dceru, aby byla na oslavu krásná. Zatímco všichni v restauraci slavili, já doma trpěla stále většími bolestmi. Připadalo mi, že krve je stále více, a cítila jsem se na celou tu situaci hrozně sama. Rozhodla jsem se, že zavolám na pohotovost, abych se alespoň poradila, co a jak.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Laura a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Gynekolog mi řekl krutou pravdu
Po telefonu mi lékařka sdělila, že v prvním trimestru těhotenství pro mne ještě nemohou nic udělat, takže pokud právě procházím potratem, mám co nejvíce zůstat v klidu. Doporučila mi dojet na pohotovost, aby se situace ultrazvukem upřesnila, nebo po víkendu navštívit svého gynekologa. Bylo to tedy buď anebo. Buď dítě se mnou zůstane, nebo o něj právě přicházím.
Ani po pár dnech krvácení nepřestalo, i když bolesti nebyly už tak silné. Zašla jsem tedy ke svému lékaři. Ten na ultrazvuku zjistil, že tam již miminko není. Ohleduplně mi sdělil, že je bohužel konec těhotenství. Oznámil mi, že takto bohužel končí více než třetina všech těhotenství. Byla jsem v šoku.
Justýna (47): Po letech manželství se muž odstěhoval, takhle nám to ale vyhovuje mnohem víc.
Dodnes poslouchám nepříjemné narážky ze strany známých i rodiny, kteří se ptají proč nemáme další děťátko, že by nám to slušelo, že je naše dcera chudák sama, a podobně. Dnes je to již tři roky od toho, co jsem o druhé dítě přišla. Sen o dvou dětech, které si spolu hrají, se pomalu a jistě rozplývá…
