Můj rozvod se vlekl hodně dlouho a zejména proto, že jsme se přeli s bývalým mužem nejen o majetek, ale také o děti. Ty to nesly všechno moc těžce a chtěly zůstat s námi oběma, jenže můj manžel se přestěhoval do malé garsonky, kde by děti mít nemohl, a tak zůstaly nakonec u mě.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Myslím, že se nám ale po čase podařilo situaci urovnat, děti vídaly otce kdy chtěly a naše vzájemné vztahy začínaly být klidnější. Moc se mi ulevilo a rozhodla jsem se, že začnu zase naplno žít. Jakmile jsem si ale přivedla nového partnera, děti se na mě hrozně naštvaly a utekly k otci. Ten se kvůli nim už i přestěhoval do většího, protože děti se již odmítly ke mně vrátit zpět. Nechápu, co se stalo, a teď nás všechny čeká další kolotoč plný těžkých rozhodnutí a změn.
Nefungovalo to léta, rozvod byl nejlepším řešením
K rozvodu se u nás v rodině schylovalo již delší dobu. Myslím, že jsme byli už dlouho ten případ, kdy jsou spolu partneři jen kvůli dětem. Když jsme se dohodli, že podáme o rozvod společně, bylo našim holkám deset a dvanáct let. Doufala jsem, že v tomto věku už bude snazší s nimi mluvit a na změny si zvyknou.
Navíc jsme se opravdu chtěli na všem domluvit, jenže problém přišel ve chvíli, kdy si děti postavily hlavy, začaly děsně vyvádět a pokaždé tvrdily, že chtějí žít s někým jiným. Bylo to náročné období. Do toho jsme začali vést spor o to, kdo by si měl nechat auto a obrazy, které jsme léta společně sbírali. Z klidného rozvodu se stala soudní taškařice, která se vlekla.
Už jsem byla ze všeho zoufalá, děti se pořád bouřily a soud nakonec sám rozhodl, že děti budou bydlet semnou, protože mě zůstal náš společný velký byt a bývalý muž si našel jen malou garsonku. A protože mohly děti vidět otce kdy jen chtěly, všechno se časem zase uklidnilo a my jsme začali fungovat jako rodina, i když jsme už nebyli pár.
Nový přítel všechno změnil
Těšila jsem se, že už mohu zase začít normálně žít, vyrazila jsem si tedy jeden večer s kamarádkou na víno a potkala jsem tam Ivana. Párkrát jsme se sešli, chodili jsme do kina a na výstavy a já jsem po letech zase pocítila, jaké to je, být šťastná se vším všudy. Zamilovala jsem se a asi po třech měsících jsem usoudila, že je čas seznámit jej i s dětmi. To, co následovalo, mi ale zcela vzalo dech. Tohle bych od nich opravdu nečekala.
Nejenže se chovaly neslušně, nepozdravily a ani neodpovídaly na dotazy, ale byly na mě ještě drzé. Mé děti mi ale přece nebudou přikazovat, s kým mohu být a s kým ne, navíc já jsem jim Ivana chtěla jen představit, ne si ho hned stěhovat domů. Byla jsem rozčílená i zklamaná zároveň, Ivanovi jsem se za ně moc omlouvala, ale on to bral statečně, musejí si přece zvyknout.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Vanda a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Nemají v plánu si zvykat
V klidu jsme se tedy navečeřeli i bez dětí, které trucovaly, a poté se rozloučili. Ráno jsem vstala a šla děti budit do školy, když jsem zjistila, že nejsou ve svých postelích. Hledala jsem je všude po bytě, nikde nebyly. Holky jako by se najednou propadly do země. V tom mi zazvonil telefon a volal můj bývalý manžel. Děti utekly k němu a odmítají se ke mně vrátit, pokud se nerozejdu se svým novým přítelem. Nového muže zkrátka vedle mě vidět nechtějí a já vím, že se jim nemohu takto podřizovat. Již mají věk na to, aby všechno pochopily nebo alespoň nevyváděly takové hlouposti.
I tak se přiznám, že váhám. Nevím, zda má cenu o Ivana bojovat navzdory dětem, přece jen se neznáme ještě tak dlouho. Na druhou stranu nechci zůstat sama jen, protože mám rozmazlené děti.
