S Karlem a jeho kamarády jsme jeli stanovat k blízké přehradě, jako každý rok. Vždy se tam opékalo sele, alkohol tekl proudem a všichni jsme se dobře bavili. Jeden rok se to však zvrtlo a manželův kamarád mě znásilnil.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Od té doby už nechci jezdit kempovat, ale manželovi odmítám říct důvod. Bojím se jeho reakce.
Každoročně jsme jezdili kempovat s přáteli
Můj manžel má od vojny partu kamarádů, se kterou se schází pravidelně každý rok vždy první víkend v červenci. Kluci i se svými ženami se sjedou ze všech koutů republiky k nám na Ostravsko. Máme tady překrásnou přehradu a vždy u ní kempujeme. Přes den se hrají různé společenské hry nebo fotbal, a když je moc teplo, opalujeme se u vody. Večer se opéká sele a alkohol teče proudem. Vždy prožijeme nádherný víkend plný zábavy.
Jeden z Karlových kamarádů přijel bez manželky
Před dvěma lety to však bylo jiné než obvykle. Manželův kamarád Franta přijel tentokrát bez své manželky. Byli právě v rozvodovém řízení a ona už se našeho společného víkendu nechtěla zúčastnit. Bylo mi to sice líto, protože jsem ji měla ráda a považovala jsem ji za svou kamarádku, ale musela jsem to brát tak, jak to bylo. Ostatně to nebylo poprvé, kdy se někdo z nich rozvedl.
Přes den mi Franta vykládal, jak to je s jeho manželstvím. Z krachu obviňoval svou manželku. Podle jeho slov ho opustila – a on ani nevěděl proč. Pro něj bylo její rozhodnutí naprosto šokující a předem o něm vůbec netušil. Moc mi to k jeho ženě nesedělo. Znala jsem ji jako velmi upřímnou ženu, která by neublížila ani mouše, ale neměla jsem důvod mu nevěřit. Dokonce jsem se přistihla, že ho svým způsobem lituju.
Můj manžel to přehnal s alkoholem
Ten den slunce hodně hřálo a můj manžel už v odpoledních hodinách byl v podnapilém stavu. Bavil tím však celé okolí. Karel v normálním stavu byl přísný a už od pohledu bylo všem jasné, že s ním není radno si zahrávat. Když se však opil, stala se z něho veselá kopa. Nikdy nezkazil žádnou legraci. A ten den tomu nebylo jinak. Vykládal vtipy tak nahlas, že je museli slyšet snad i v okolních stanech.
U svého vyprávění však stále popíjel alkohol, takže ještě dříve, než se dopeklo sele, byl už naprosto opilý a jen se odvrávoral do našeho stanu. Byla jsem na něj trochu naštvaná, ale věděla jsem, že se nestává často, aby se tak moc opil, a tak jsem to nechala plavat. Během večera postupně odcházeli všichni spát, ale mně se stále nechtělo. Večer byl báječný a já si ho chtěla užít. Až jsem najednou před stany seděla jen já a Karlův kamarád Franta.
Franta si chtěl ještě pohovořit o své manželce, a tak jsme se šli projít
Znovu jsme navázali na téma jeho manželství. Karel se však začal ošívat, že by si o tom rád ještě pohovořil, ale poprosil mě, zda bychom se mohli projít kolem přehrady. Nechtěl, aby to slyšel ještě někdo jiný a nebyl si jistý, že už opravdu všichni ostatní spí. Souhlasila jsem. Neměla jsem důvod se něčeho obávat. Zvedli jsme se a pomalým krokem odcházeli. Po půl hodině mi přišlo, že jsme už hodně daleko, tak jsem se chtěla vrátit. Franta však udělal něco nečekaného.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Ingrid a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Znásilnil mě a tvrdil, že jsem to sama chtěla
Chytl mě za ruku a snažil se mě políbit. Odstrčila jsem ho od sebe, ale nedal se odbýt. Uvědomovala jsem si, že jsme hodně daleko od stanů a pomoci se nedovolám. Začala jsem mít strach a byl oprávněný. Franta, jako by mu najednou přeskočilo, mě povalil na zem a začal mi říkat, že to taky chci. Celý den na mě prý viděl, že to chci. Já jen stále opakovala, ať mě nechá, ale nenechal. Znásilnil mě. Pro mě to bylo ponižující a velmi bolestivé.
Franta mi pak jen řekl, že jestli něco povím mému manželovi, sám mu řekne, že jsem ho k tomu vyprovokovala a chtěla jsem to. Žádné znásilnění to podle něho nebylo. A tak jsem mlčela. Byla jsem zahanbená a styděla jsem se za to, co se stalo. Manžel se mě ani moc druhý den nevyptával, proč vůbec nemluvím. Myslel si, že mám stejnou kocovinu jako on. A já ho při tom nechala. Bála jsem se mu říct, co se stalo. Nechtěla jsem tím ohrozit naše manželství.
Rozárie (34): Jsme terčem nenávisti kvůli tomu, že jsme odmítli další chemoterapii pro dceru.
O rok později jsem na sraz už nejela. Den před odjezdem jsem se vymluvila na silnou nevolnost a nahrála jsem to tak, že jsem onemocněla. Manžel odjel sám. Já vím, že už s ním nikdy nepojedu.
