Na návštěvě u rodičů si můj syn hrál s jejich psem, tak jak pokaždé, když jsme se všichni viděli. Proto nikoho nenapadlo je hlídat. Ten pes však z ničeho nic bez jediného předchozího náznaku malého Tobiáše (4) napadl a škaredě ho pokousal.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Lékaři mu zachránili život, ale následky mu zůstanou. Pes za to ale nemohl.
Co druhý víkend jsem brával syna k mým rodičům
Jako každou druhou sobotu jsem se vydal se svým synem k mojí mámě a tátovi. Byl jsem rozvedený, a moje bývalá žena měla malého Tobiáše v péči. Já ho mohl vídat ob víkend. Moji rodiče se na nás vždycky těšili. A vlastně i můj syn se k nim hodně těšil. Oni totiž měli psa. My mu ho nikdy nedovolili, protože jsme byli pracovně vytížení, tak si ho užíval alespoň u babičky a dědy.
Návštěva u prarodičů probíhala vždycky stejně. Máma uvařila skvělý oběd, který jsme si předem poručili, a poté si Tobiáš šel hrát se psem. My si v klidu vypili kávu a vykládali si, co se odehrálo nového za tu dobu, co jsme se neviděli. Nikdo neměl potřebu malého hlídat, když si hrál s Azorem. Znali se od narození a měli se navzájem moc rádi. Tobiáš si s tím psem mohl dělat, co chtěl, a on si nechal naprosto všechno líbit.
Přišel nečekaný útok ze strany psa
Jenže tentokrát se něco změnilo. Právě jsem pozoroval Tobiáše a Azora, jak sedí naproti sobě a můj syn mu něco povídal. Pes seděl a vypadalo to, že ho opravdu poslouchá a rozumí, co mu říká. Jenže z ničeho nic, bez jediného předchozího varování Azor na syna skočil a začal ho kousat. Jako by byl smyslů zbavený. Zaútočil na něho vší silou, kterou měl. Byla to jen chvíle, než jsem se vzpamatoval a doběhl k nim, ale připadalo mi to jako věčnost.
Jako bych všechno viděl ve zpomaleném záběru. Odtrhl jsem Azora od Tobiáše a mrštil s ním do kouta pokoje, až se pes odrazil od stěny a spadl na zem. Všude bylo najednou spousta krve. Můj syn ležel na zemi a mně se v uších jen odrážel jeho šílený zoufalý křik. Byl jsem jak paralyzovaný. Snažil jsem se mu pomoct. Hned na první pohled šlo vidět, že je ošklivě pokousaný v obličeji. Chybělo mu kus rtu, a v očích se mu zračila naprostá panika.
Čas, než přijela sanitka, byl nekonečný
Máma volala okamžitě sanitku. Já na to neměl čas. Snažil jsem se co nejvíce pomoct mému synovi. Otec rychle chytil psa a odnesl ho do jiného pokoje, kde ho zamknul, aby nemohl znovu někoho napadnout. Najednou se minuty hrozně táhly, když jsme čekali na pomoc lékařů a mně se všechny tyto vzpomínky vybavují jen v mlze. Byly to nejhorší minuty mého života a já se jen bál, aby to Tobiáš přežil.
Až v nemocnici mě od syna oddělili. Musel okamžitě na operační sál. Nevypadal vůbec dobře, a já v životě neměl takový strach. Neměl totiž jen ukousnutý ret, ale také mnoho jiných zranění na hlavě a břichu. Operovali ho skoro dvě hodiny. Mezi tím přijela i moje ex manželka a šlo vidět, že je na pokraji nervového kolapsu. Byl jsem jí vděčný, že mi nic nevyčítala. Věděl jsem, že na to bude dost času, až budeme vědět, jak je na tom náš syn.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Standa a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Ten den se změnil v naprosté peklo
Lékařům se povedlo život Tobiáše zachránit. Přišel sice o hodně krve, ale stabilizovali ho. Přijela i policie a musel jsem jim vylíčit, co přesně se stalo. Otec zavolal ještě ten den veterináři, aby nechal Azora utratit. Nechtěli ho už nikdy vidět a přáli si jen jeho smrt. Mě nechtěli ten den už k synovi pustit, tak jsem seděl celou noc v nemocniční chodbě. Nechtěl jsem odejít a užíral se výčitkami svědomí.
A vlastně si to budu vyčítat až do konce života. Můj syn tento brutální útok přežil, ale následky si ponese už navždy. Jeho tvář je zohavená. Nikdy už nebude vypadat tak, jak dřív a já si to připomenu pokaždé, když se na něho podívám. Byla to jen malá chvíle, než jsem odtrhnul Azora od jeho obličeje, ale navždy změnila životy nás všech. Policie si vyžádala u veterináře, aby provedli pitvu toho agresivního psa a výsledek nás všechny překvapil.
Azor byl nemocný, jen jsme to nikdo nevěděli. V hlavě měl nádor velký jak citrón, který mu tlačil na mozek. To byl také důvod, proč tak nepochopitelně zaútočil. Nemohl za to, ale synovi už nikdo pěknou tvář nevrátí.
