Myslela jsem si, že mám skoro ideální vztah se svým mužem. Jsme spolu přes deset let a hádáme se jen občas, asi jako všichni okolo. V posteli nám to klape a neměla jsem pocit, že by mi zahýbal. Nelpím na maličkostech a do hospody ho s přáteli pouštím bez zbytečných scén. Čím jsem si, ale prošla o karanténě je k neuvěření.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Home office není pro každého
Když přišlo omezení o pohybu, řešili jsme oba práci. Manžel jako živnostník pracuje čas od času na počítači z domova, takže home office pro něj nebyla novinka. Já od zaměstnavatele také dostala tuto možnost. Myslela jsem si, že to bude prima. Oba budeme pracovat doma a zároveň strávíme spolu víc času. Ale to jsem se krutě zmýlila.
Ponorka nás chytla hned po dvou týdnech
Žijeme bez dětí v bytě 2KK. Takže se není kam schovat. A to doslova. Pracovat u jednoho stolu se stalo nemožné. Neustále nám zvonili mobilní telefony. Překřikovali jsme se ve snaze slyšet, kdo nám volá. Manžel se začal chovat, jako malé dítě, které si postaví hlavu a odmítal si provizorní kancelář udělat v ložnici. Ano, zase já musela ustoupit!
Choval se tak pokrytecky a sobecky. Prý, kdo víc vydělává, ten rozhoduje. Odstěhovala jsem si počítač do ložnice a v podstatě s manželem přestala mluvit. Taky nebylo o čem. Tak takového muže jsem si před deseti lety opravdu nebrala.
Jsem jen služka na uklízení
Po rádoby pracovní době, jsme neměli kam jít. Malý byt se nám stal doslova pastí. A teď si představte ten nepořádek. Manžel se nepřevlékat – pracoval v pyžamu, které si odmítal na noc převléct. Na stole se hromadily hrníčky od kafe a talíře od jídla. Udělal si ze mě služku. Choval se doslova jako čuně. Kdyby ho viděla jeho matka! Ten člověk se mi doslova zhnusil před očima.
Před tím jsme oba dost času trávili v práci a těch pár hodin večer uteklo, jako voda bez větších konfliktů. Teď ale nemohl odejít na pivko s přáteli. Já si nezašla na nehty, nebo do fitka. Oba jsme byli, jako vězni na jedné cele. Karanténa nám ukázala, jako málo času jsme spolu vlastně trávili. Celá ta léta jsme žili jsem vedle sebe, ale ne spolu.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Zuzana a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Chci si užívat života a nebýt provdaná za ignoranta
Načapala jsem se, jak se před ním doslova schovávám v koupelně. Volné chvíle jsem trávila s mobilem v ruce zamknutá v koupelně na sociálních sítích, ve snaze vést s přáteli alespoň nějakou konverzaci. Snažila jsem se z toho nezbláznit. Doslova jsem probrečela celé noci. Zjistila jsem, že karanténa mi v tomhle otevřela oči.
Chci žít! Ne přežívat vedle takové chlapa, který si mě neváží. Řekla jsem si prostě holka dost, musíš do toho rozvodu jít, dokud máš ještě hezký obličej a dokážeš si seznamce najít jiného partnera. Potřebuji muže, který si ženy váží a nepovyšuje se nad ní.