S mým manželem jsme se dali dohromady už na střední škole a je to v podstatě jediný muž, se kterým jsem kdy byla. Jiného jsem nepoznala. Přesto se mezi námi časem začaly tvořit rozdíly. On jako by se inteligenčně zasekl v pubertě, ale já jsem se rozvíjela dál. Kvůli synovi se rozvádět nechci, ale není to k žití.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Začali jsme spolu chodit už na střední škole
Já a můj manžel Štěpán jsme se poznali už na střední škole. Začali jsme spolu chodit hned v prvním ročníku a vždy nás všichni brali za stabilní pár. V té době jsme byli oba v pubertě. Sem tam jsme vyzkoušeli alkohol, nebo si zakouřili cigarety či trávu a celkově jsme vymýšleli jednu lumpárnu za druhou. Přes to všechno jsme si skvěle rozuměli a musím uznat, že jsem do něj byla zamilovaná až po uši.
Můj přítel školu nedokončil
Štěpán se však ve čtvrtém ročníku rozhodl školu opustit, protože ho lákala vidina peněz. Začalo to tím, že o víkendu chodil pomáhat tátovi, který dělal zedníka na stavbu. Tak moc se mu zalíbilo mít vlastní peníze, že ani nepočkal, až bude mít maturitu – a jednoduše se rozhodl pracovat. V té době ho velká většina našich spolužáků za toto rozhodnutí chválila. Nikdo si totiž neuvědomoval důležitost vzdělání.
Já na rozdíl od Štěpána odmaturovala, a protože mí rodiče mě vždycky vedli ke vzdělání, pokračovala jsem dále a dostala jsem se na vysokou školu pedagogickou. Milovala jsem děti už od malička a chtěla jsem být učitelkou prvního stupně na základní škole. Přesto jsme se Štěpánem zůstali spolu. V té době jsem už však začala pociťovat mírné rozdíly. Já preferovala zdravý životní styl a jemu se líbilo chodit po práci s chlapy na pivo a pár panáků.
Neplánované těhotenství a svatba
Měla jsem toho ve škole moc, a proto jsem nějak neřešila to, že začínáme být každý jiný. Pár týdnů před tím, než jsem odpromovala, přišla nečekaná zpráva. Já otěhotněla. Štěpán z toho měl radost a okamžitě mě požádal o ruku. Taky jsem byla nadšená z miminka, ale ze svatby daleko méně. Přece jen mě povinnost k tomu malému přesvědčila, že by se měl narodit do úplné rodiny, a tak jsme se vzali.
Nastěhovala jsem se ke Štěpánovi až po svatbě. A tenkrát jsem procitla. Svatba s ním bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Už teď na mě plnou měrou dolehlo, jak jsme se za ty roky od střední odcizili. On se stále choval, jako by byl na škole. Nedospěl ani trochu. A to vedlo k hádkám, sporům a častým nedorozuměním. Připadala jsem si, že mu supluji mámu. Byla jsem naprosto nešťastná.
On miloval pivo, já politické dění
Štěpán se nezměnil ani po narození našeho syna. Stále si užíval života s kamarády v hospodě, smál se hloupým vtipům, veškerou práci v bytě nechával na mě a s malým mi nikterak nepomohl. Jakákoliv debata, jež by se netočila kolem piva, nebo televizního seriálu Simpsonovi ho nezajímala. Já si chtěla povídat o politice, světových zajímavostech nebo třeba o kultuře, ale on nerozuměl prakticky ničemu. Jak jsem to jen mohla nevidět.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Eliška a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Došlo mi, jak je můj manžel hloupý člověk
Přestala jsem ho absolutně respektovat a jako člověk u mě klesl na tu nejnižší možnou mez, ale pořád to byl otec mého dítěte a já měla za to, že rodina se nesmí rozbíjet. Byla jsem však velmi nešťastná. Mohla jsem si však za to sama. Nemohla jsem odejít také z jiného důvodu. Štěpán nás živil. Moje mateřská nebyla vysoká. Tak jsem dál tiše trpěla v naprosto nefunkčním vztahu. Manžela jsem pokládala za totálního blbce a velmi jsem se za něj styděla.
Náš syn teď půjde do školky a já konečně nastoupím do práce. Dlouho jsem zvažovala, co udělám, a rozhodla jsem se od manžela odejít. Ani pro naše dítě není dobré, abychom spolu zůstávali. Nechtěla jsem mu rozbít rodinu, ale my stejně pravá rodina nejsme.
