Každá matka, která vychovává malé děti, je z nich čas od času unavená a potřebuje je alespoň chvíli nevidět, aby si odpočinula. Já jsem občas potřebovala utéct z domu, abych si pročistila hlavu. Když jsem děti uložila ke spánku, tajně jsem se vykradla z domu a šla se projít, jenže jednou jsem se už neměla kam vrátit.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Byla jsem na děti sama a bylo to těžké
Měla jsem dvě děti, narozené krátce po sobě. V té době bylo Aničce pět let a Kubíkovi tři. Byla jsem matka samoživitelka a celá výchova spočívala pouze na mě. Můj partner mě opustil krátce po tom, co se nám narodil mladší syn a o své děti nejevil zájem. Každý, kdo je na děti sám, mi musí dát za pravdu, že to není absolutně jednoduchá záležitost. Musela jsem jim být k dispozici prakticky nonstop. Neměla jsem ani malou chvíli pro sebe. A bylo to fakt stresující.
Nezvládala jsem dobře roli matky
Plno nocí jsem nespala a byla jsem naprosto zoufalá. Chyběly nám peníze, a hlavně mi chyběl partner, o kterého bych se mohla opřít a povědět mu všechno, co mě trápí. Přišlo mi, že mé děti zlobí snad neustále. Ale možná to už bylo jen v mé hlavě, protože jsem neměla dostatek trpělivosti. Začala jsem se k nim chovat zle. Často jsem křičela, nebo je zavírala do koupelny, aby se tam vybrečely a já je už nemusela poslouchat.
Procházka mi pročistila hlavu
Jednoho večera, když jsem je uložila ke spánku a konečně usnuly, mě napadlo, že se půjdu projít kousek od domu. Jen tak si pročistit hlavu a třeba přijdu na jiné myšlenky. Potichu jsem se oblékla, zamkla byt a odešla. Procházela jsem se tak půl hodiny a bylo mi fajn. Byla jsem sama a vypadla jsem z bytu, kde na mě všechno padalo. Nikdo po mě nic nechtěl. Byla jsem jen sama se sebou.
Večerní procházky se staly každodenní rutinou
Tahle procházka mě tolik nabila energií, že se z toho stala každodenní rutina. Vždy jsem je rychle uspala, oblékla se, zamkla a odešla. Nikdo nic nevěděl. Ze začátku jsem nebyla pryč déle jak půl hodiny, protože jsem se bála, kdyby se náhodou děti probudily. Po čase jsem ten čas začala protahovat na hodinu a někdy i dvě. Jednoho večera se však stalo něco, co navždy změnilo můj život naprosto od základů.
V tu noc se mi změnil život navždy
Ten den mi moje děti daly zabrat více než obvykle a já na ně byla opravdu zlá. Rychle jsem je zahnala spát, jen abych už mohla jít ven. Po skoro dvou hodinách, kdy jsem se vracela domů, jsem zahlédla kolem našeho domu obrovský rozruch. Bylo tam plno světla, policie, několik hasičských aut a sanitek. Najednou jsem dostala hrozně nepříjemný pocit. Rozeběhla jsem se k domu, ale nechtěli mě tam pustit. Policii jsem se snažila vysvětlit, že tam mám děti.
V mém bytě došlo k požáru
V ten moment mě policista vzal bokem a začal mi pokládat otázky, ve kterém domě bydlím a kolik dětí tam mám. Koktala jsem, ale snažila jsem se mu odpovědět. On mi však řekl, že v tom bytě došlo k požáru. Sousedi sice vykopli dveře a snažili se děti zachránit, ale bylo už pozdě. Oživovali je skoro hodinu, ale marně. Naprosto jsem se sesypala. Jedinou osobu, kterou ten den odvezla sanitka, jsem byla já. Mé děti odvezlo černé auto.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Alice a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Kdybych je nezamkla, neumřely by
Trvalo několik dnů, než jsem byla schopná vypovídat. Mezitím mi bylo sděleno, že se Anička probudila a z neznámého důvodu se asi snažila zapnout troubu a od té vznikl požár. Jak a proč – dodnes netuším. Já byla ještě tak hloupá, že jsem moje děti v tom bytě zamkla, a tak jim znemožnila utéct z toho pekla. Kdybych to neudělala, moje děti by teď určitě ještě žily. Dostala jsem se až k soudu za zanedbání péče, ale tohle nebyl žádný trest.
Katka (45): Můj muž zjistil, že ho podvádím. Manžel to vyřešil tou nejhorší cestou
Největším a doživotním trestem byla ztráta mých dětí. Za svou nezodpovědnost jsem zaplatila nejvyšší daň. Je to dvacet let, a pořád mi to připadá, jako by se to stalo včera.
