Některé křivdy z mládí s vámi zůstanou po celou dobu vašeho života – a já si jednu takovou nesu. Otec mě i mou mámu opustil, když mi bylo patnáct. Od té doby jsem o něm moc neslyšela. Když onemocněl a nedokázal se o sebe sám postarat, poprosil mě o pomoc. Odmítla jsem. Necítila jsem k němu žádnou morální odpovědnost.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Můj otec nás opustil ze dne na den
Můj otec se na mě vykašlal, když jsem byla v pubertě. Jednoduše se zamiloval do jiné ženy a odešel od rodiny. Máma to nesla těžce, ale přede mnou se snažila tvářit, že se toho zase tolik nestalo. Jenže druhý finanční příjem v rodině chyběl, a proto po večerech začala šít oblečení, abychom se my dvě měly stále tak dobře. Otec se o mě přestal zajímat, a máma mi tak musela nahradit oba rodiče.
Na mou svatbu nepřišel
Za několik let jsem chystala svou svatbu, a přestože jsem tátu neviděla několik let, pozvala jsem ho. Přece jen to byl můj rodič a chtěla jsem je tam mít oba. Trochu jsem doufala, že mě odvede k oltáři a třeba se začneme spolu více stýkat. Jenže otec neprojevil sebemenší zájem a na mnou poslanou pozvánku vůbec nereagoval. S novou ženou si založil druhou rodinu a já jsem ho už nezajímala.
Smrt maminky nás na chvíli sblížila
Znovu jsme se potkali až po deseti letech na pohřbu mé maminky. Byla jsem ráda, že se objevil alespoň tady a vzdal jí tak úctu. Přece jen to byla jeho žena. Za ty roky, co jsme se neviděli, se vůbec nezměnil. Chvíli jsme si vykládali a on se konečně seznámil s mým synem, kterého nikdy neviděl. Bylo až smutné slyšet, že malý Honzík svému dědečkovi vykal, ale byl to pro něj naprosto cizí člověk. Dočkali jsme se však pozvání k nim na návštěvu.
Přestali jsme se stýkat úplně
Tam jsem já měla šanci konečně poznat své dva další sourozence. Na oplátku jsem všechny pozvala k nám, ale nikdo z nich ke mně nikdy nepřijel. Od té doby jsme si už jen sporadicky poslali přání k Vánocům. Až do loňského roku. Přišel mi od něho dopis, kde poslal své telefonní číslo a přál si, abych ho navštívila. Nevím, zda jsem tam jela z dobrého rozmaru, nebo jsem jen byla zvědavá, co mi chce, ale za týden jsem stála před jeho domem.
Z urostlého muže se stal starý pán
Málem jsem ho nepoznala. Ze statného urostlého muže se stal starý šedivý pán. Chodil s hůlkou a celkově šlo vidět, že jeho pohyby jsou už notně pomalé. Začal mi vykládat, že jeho manželka před několika měsíci umřela a on zůstal úplně sám. Hned jsem přemýšlela, kde jsou jeho další děti, ale než jsem se zeptala, předběhl mě. Nevlastní sestra se odstěhovala do Prahy a syn žil v Anglii. Ani jeden o něj nejevili zájem.
Požádal mě o pomoc
A tak zůstal úplně sám, jen se svou starou kočkou. Nakonec mi prozradil skutečný důvod, proč jsem měla přijet. Byl vážně nemocný. Měl rakovinu prostaty a potřeboval, aby se o něj začal někdo starat. Už nezvládal sám domácnost a měl problém si zajít i od obchodu. Jeho děti se odmítaly vrátit. Jedinou pomoc, kterou mu nabídly, byla možnost jít do ústavu s pečovatelskou službou, jenže on tam nechtěl.
Rozhodla jsem se, že mu nepomůžu
S tím, že mu pomůžu, se však přepočítal. Už dávno jsem ho za svého otce nepovažovala. Byl to pro mě naprosto cizí člověk, který mě tak maximálně zplodil. Chvíli jsem sice bojovala s pocitem zodpovědnosti, ale stejně jsem se rozhodla mu nepomoct. Dlouhé roky dělal, že neexistuji a teď po mě chtěl, abych se vzdala vlastního života pro ten jeho. Jediné, co jsem mohla, a hlavně byla ochotná udělat, bylo, že jsem mu sbalila věci, když se stěhoval do ústavu.
Čtěte také: Marta (54): Zeť je nevděčný a chce přepsat na sebe dům, v němž zadarmo žije
Po měsíci mi lékař zavolal, že otec umřel. Z tohoto světa odešel naprosto sám. Nebyl nikdo, kdo by ho držel v této chvíli za ruku. Vrátilo se mu to, jakým způsobem opustil mou maminku a mě. A já nemám jedinou výčitku svědomí. Ani jsem to neoplakala.
