V naší rodině jsme vždy uměli s financemi dobře hospodařit. Manžel vydělával poměrně hodně, takže nouzí jsme rozhodně netrpěli. Zároveň jsme dokázali rozumně peníze investovat a vybudovat zajímavý nemovitý majetek. S manželem máme jediné dítě, dceru.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Bohužel více dětí nám nebylo dopřáno. Vždy jsme se snažili, aby naší dceři nic nechybělo. Nyní je vdaná. Původně to vypadalo, že se vdala velmi dobře. Problémy začaly, až se mladí nastěhovali do jednoho z našich domů.
Máme jedinou dceru
Naše dcera je sice jedináček, ale s manželem jsme se ji snažili vychovávat tak, aby nebyla rozmazlená. Od střední školy chodila pravidelně o prázdninách na brigády, aby se naučila hospodařit se svými financemi a věděla, že v životě není nic zadarmo. Dcera vystudovala svůj vysněný obor, stala se učitelkou na prvním stupni. Práce s dětmi ji vždy velmi bavila, už na gymnáziu jezdila na tábory jako vedoucí.
Život pokračoval a dcera si našla svého životního partnera. Předtím známosti nijak moc nestřídala, měla svou studentskou lásku na vysoké škole, která ale nevyšla. Její současný přítel byl od ní o deset let starší. To se nám sice s manželem příliš nelíbilo, mysleli jsme si, že si mohla najít někoho mladšího. Ale byla to nakonec její volba, takže jsme jí nic neříkali.
Svatbu jsme dceři vystrojili velkolepou, přece jen je naším jediným dítětem, tak si to určitě zasloužila. Se zetěm jsme vycházeli celkem dobře a doufali jsme, že takové pěkné vztahy budeme mít i nadále. Po svatbě si dcera s manželem chtěli hledat vhodné bydlení, jejich finanční poměry ale byly takové, že hypotéku by se svými platy asi neutáhli.
Zeť neměl příliš velký plat a dcera jako začínající učitelka také ne. Nabídli jsme jim s manželem, že bychom jim uvolnili jeden dům, který jsme pronajímali. Mohli by se tam nastěhovat, a ušetřit tak za nájemné. Úplně by stačilo, když se postarají o zahradu, my s manželem bychom jim hradili i výdaje za energie.
Dcera po dohodě se svým manželem na náš návrh přistoupila
My jsme dali výpověď nájemcům a zanedlouho se už mohli mladí nastěhovat do domu, který byl po kompletní rekonstrukci. Se zetěm si pouze koupili několik kousků nábytku. S manželem jsme byli rádi, že dcera bude bydlet ve svém a nebude muset platit vysoké částky za nájem někomu cizímu a že o ni bude dobře postaráno. Nakonec i dcera byla tomu ráda. Zanedlouho nám pak oznámila radostnou novinu, že je v očekávání a že budeme babičkou a dědou.
Nevím, kde se stala chyba, ale zeť se po svatbě jako by změnil. Začal totiž tlačit na naši dceru, abychom ten dům, v němž oni nyní bydlí, přepsali na ni a jeho. Argumentuje tím, že se přece nebude starat o cizí majetek. Dcera za námi s tímto přišla celá smutná, protože je jako mezi mlýnskými kameny a neví, co má dělat.
My s manželem nesouhlasíme se žádným převodem majetku na mladé
Vše jsme vybudovali vlastními silami. Maximálně bychom udělali převod pouze na dceru. Člověk nikdy neví, co se může v budoucnosti stát. Mladí se mohou pohádat, jít od sebe a pak by byl problém. Jenže zeť nechce o ničem jiném ani slyšet. Trvá na přepisu domu i na něj. Jinak prý nehne okolo domu ani prstem.
Zeťovo jednání s manželem vůbec nechápeme. Vždyť v tom domě může zadarmo bydlet a užívat ho. Nemusí nic platit, nájem ani energie, a to je mu ještě málo? Je pochopitelné, že dcera jeho chováním trpí. Bohužel se u ní objevily těhotenské problémy a ona musela zůstat doma kvůli riziku předčasného porodu. Myslím si, že na vině je zeť a jeho urputná snaha získat náš majetek. Dcera na nás nijak netlačí, ale vidím na ní, jak moc je smutná. Z původně veselé dívky je usoužená žena.
Tráva na zahradě roste jako divá, zeť se k ničemu nemá. Manžel to už nevydržel, protože je zvyklý pracovat, a šel tu trávu posekat. Přitom se opět chytl se zetěm a vmetl mu do tváře, že pokud se mu nelíbí bydlet zadarmo, že se mohou s dcerou klidně odstěhovat do svého. Ať si vezme hypotéku a pořídí si vlastní byt, jak jsme to udělali my. Bránit jim nebudeme. Nakonec on je chlap a živitel rodiny a o bydlení by se měl postarat. Zeť se urazil a od té doby s námi už nepromluvil.
A tak tiše trpím. Vím, že dcera je nešťastná a já s ní. Už jsem si říkala, že by bylo nejlepší ten dům na oba přepsat. Ale nelíbí se mi přístup zetě a nevěřím mu. Nerada bych, aby pak za pár let musela dcera svého manžela vyplácet.
