Vždy jsem manželovi záviděla, pochopitelně v dobrém, že má tak skvělý vztah se svou sestrou. Já jsem totiž jedináček a sourozenecké pouto mi celkem chybí. Švagrovou jsem si oblíbila a měla jsem ji jako svou sestru. To jsem ovšem netušila, že manželova podpora rodiny její sestry zajde tak daleko!
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Švagrová se vdávala do roka od naší svatby
Se svým manželem nechodila příliš dlouho, ale když viděla, že jsme se s manželem brali, tak hned také chtěla svatbu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby si vybrala vhodného partnera. Švagr byl všechno jiné než zodpovědný muž. V manželství jim to příliš neklapalo – narozdíl od nás.
My jsme si s manželem žili spokojeným životem, chodili do práce, vydělávali peníze a snažili se je rozumně investovat. Také jsme plánovali, že si pak co nejdříve pořídíme děti, až bude náš byt na hypotéku perfektně zařízený.
Na švagrové bylo vidět, že v manželství spokojená není
Bohužel však záhy po svatbě přišla do jiného stavu, čímž si cestu k rozchodu s manželem docela prodloužila. Respektive si myslela, že společné dítě její vztah s jejím manželem podstatně zlepší. Na miminko se i tak těšila. V manželově rodině to bude první vnouče, takže bylo očekávané s radostí na všech stranách.
Nás se pak při návštěvě tchýně ptala, kdy hodláme mít dítě my. Když se dozvěděla, že až budeme mít zařízený byt, spráskla ruce a řekla, že jsme si měli vzít příklad z manželovy sestry, která bude dítě do roka po svatbě. Nechápala jsem, proč nám to říká, když ví, jak to u švagrové v manželství vypadá. Navíc pochybuji, že jim to dítě vztah slepí, když už nyní to mezi ní a švagrem hodně skřípe.
Když jsme jezdili na návštěvu k manželovým rodičům, švagrová mi často ukazovala, jakou výbavičku už si pro miminko nakoupila. Jednalo se o samé hezké, nové a značkové kousky. Nad původem peněz jsem nebádala, ale věděla jsem, že u švagrové moc peněz není. Její manžel nevydržel v žádné práci, věčně byl nezaměstnaný, vesměs veškeré výdaje táhla ze svého platu jen ona. Velkou výhodu měli v tom, že bydleli u rodičů, takže určitě hodně ušetřili za nájem.
Vybírali jsme s manželem letní dovolenou
Domluvili jsme se, že to bude opět nějaké zahraničí. Dost jsme cestovali, byl to náš koníček. Uměli jsme využívat levných a výhodných letenek, takže nebyl pro nás problém třeba víkend v Londýně nebo Paříži. Podařilo se mi sehnat za dobrou cenu zájezd na ostrov Réunion a chtěla jsem hned zaplatit zálohu. Jaké však bylo mé překvapení, když na společném spořicím účtu nebyl dostatečný zůstatek financí. Přitom ještě minulý týden na něm bylo peněz dost na to, aby zálohu nebyl problém uhradit.
V hlavě mi to začalo šrotovat. Kam zmizely peníze? Podle údajů v internetovém bankovnictví převod udělal manžel. Na co ty finance potřeboval? Že by měl nějakou bokovku? Přiznám se, že mi nebylo dobře na duši. Jak přišel z práce domů, nechodila jsem okolo horké kaše a rovnou jsem se ho na to zeptala.
Manžel nejprve ztuhl, pak se nadechl a řekl, že peníze půjčil svojí sestře. Namíchlo mě to. Byly to naše společné finance, mohl se mě alespoň zeptat, jestli s tím souhlasím. Což jsem mu také vmetla do tváře. Na to on kontroval, že chodí do práce a vydělává. Jeho sestra na tom není finančně zrovna nejlépe a ty peníze potřebovala více než my.
Ostatně prý to není poprvé, co jí půjčil. I výbavičku pro miminko kupovala za finance, které jí můj manžel poskytl jako půjčku s tím, že je vrátí, až bude mít. Řekla jsem mu, že jeho sestru mám ráda, ale v jejím případě se jedná o nenávratnou půjčku. Z rodičáku nám ty peníze určitě nebude moct vrátit a ten její muž se k vrácení nebude mít už vůbec. Byla jsem opravdu naštvaná. Kdyby se jednalo jen o půjčku na výbavičku pro miminko, to bych ještě nějak vydýchala, ale půjčit jen tak sto tisíc mi přijde jako bláznovství.
Manžel mi odpověděl, že i kdybychom ty peníze navždy odepsali, tak nám to nijak neublíží a jeho sestře to hodně pomůže. Nesouhlasila jsem s ním, ale to bylo tak všechno, co jsem mohla udělat. Přece nepůjdu za švagrovou a nebudu po ní ty půjčené peníze žádat.
Jak to dopadlo?
Za dva měsíce přišla švagrová opět požádat o peníze. Tentokrát mi to manžel řekl. Bohužel švagr propadl hazardu a utrácel veškeré rodinné finance, takže nic nezůstávalo na živobytí. Nemohli jsme to nechat jen tak a řekli jí, že půjčkami svého muže nezachrání.
On se musí jít léčit, než stáhne na samé dno i ji.
