Žít v neustálém strachu z vlastního manžela je doslova peklo na zemi. Až po deseti letech mi došlo, že se nejprve musím postavit vlastnímu strachu a potom mi teprve může někdo pomoct. Manžel mě bil, ale když k nám přijela hlídka, vždy jsem jen řekla, že to není pravda, oni odjeli a já v tom zase zůstala sama.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Ze začátku jsme měli idylické manželství
Manžel mě nebil hned od začátku. Přišlo to až postupně, jakmile začal pít tvrdý alkohol. Když jsme se spolu poznali, byl velice milý a pozorný. Se vším mi pomáhal, staral se o mé pocity a celkově jsme měli pěkný vztah. Proto netrvalo dlouho, a já se k němu přestěhovala a přijala jeho nabídku k sňatku. Až půl roku po svatbě začal být agresivní. To jsem však už měla chvíli před porodem a bylo pozdě od něj utíkat.
Začalo to jednou fackou
Přišlo to celkem nečekaně. O víkendu chodil sem tam na pivo s kamarády. Když přišel domů, vesměs neměl dobrou náladu a sem tam rozbil skleničku nebo bouchl pěstí do stolu. Tyhle jeho nálady jsem neměla ráda, a často jsem se tak snažila uklidit se z jeho dosahu a šla spát. Jednoho večera však nebouchl do nábytku, ale do mě. Upadla jsem na zem a nevěřícně na něho koukala. On se zarazil a odešel spát. Ráno dělal, jako by se nic nestalo.
Přestal pít jen na chvíli
Doufala jsem, že to byla ojedinělá situace a je fakt, že se potom na několik měsíců situace uklidnila. Já porodila krásné miminko a manžel omezil alkohol. Nepěknou vzpomínku jsem přešla a zapomněla na ni. Po čase se však manžel vrátil ke svým kamarádům a začal znovu pít. Bála jsem se, v jaké stavu vždy přijde domů, a proto jsem se snažila chodit spát dříve, jen abychom se nepotkali.
Manžel byl agresivnější čím dál tím víc
Ne vždy to však šlo. Miminko se v noci často budilo, a tak se stalo, že v té době přišel zrovna manžel domů – a bylo opět zle. Situace se opakovala a zase mě uhodil. Tentokrát mi vytrhl náušnici z ucha a mně tekla krev. Neměla jsem kam jít a jeho se bála, proto jsem opět tuto situaci přešla. Jenže můj muž začal pít už i přes den a byl čím dál tím víc agresivní. A nejhorší bylo, že teď už věděl, že mu jakákoliv rána, kterou mi dá, projde.
Čtenářky doporučují: Příběh čtenářky Martiny (41): Bolí první milování?
Začal mě bít „hlava nehlava“
A tak se to stupňovalo. Jednoho odpoledne, když měl opět vypité, mě z ničeho nic začal tlouct hlava nehlava. Někdo mu navykládal, že jsem byla venku s jiným mužem. Nedokázala jsem mu vysvětlit, že to není pravda, a tak mě zbil. Dal mi několik ran, hodil po mě židli a já jsem plakala a prosila ho, aby toho nechal, ale byl jak smyslů zbavený. Stále mi sprostě nadával, kopal do mě a tahal za vlasy.
Policii jsem všechno zapřela
Tohle už nenechalo klidné naše sousedy a někdo z nich zavolal policii. Otevřel jim manžel, abych měla čas se trochu upravit. Okamžitě jim tvrdil, že se u nás doma nic neděje, ale policie chtěla mluvit hlavně se mnou. Byla jsem naprosto vyklepaná, ale věděla jsem, že pokud manžela udám, zabije mě. Často mi tím vyhrožoval a neměla jsem důvod tomu nevěřit. Policii jsem jen řekla, že se asi někdo spletl a u nás doma opravdu k ničemu nedošlo.
Dostala jsem i za to, že k nám přijela policie
V ten moment policie neměla co vyšetřovat, a tak odjela. Manžel koukal z okna, aby se přesvědčil, že jsou opravdu pryč a začal mě bít znovu. Tentokrát za to, že tady byla policie. Všechno svedl na mě. Byla jsem v koncích. Tahle situace se u nás doma opakovala hned několikrát do roka. Policie vždy přijela, a nakonec zase odjela. Všichni věděli, že mě bije, ale dokud jsem ho neudala, nemohli nic dělat.
Nevím, jak jsem překonala strach, ale udala jsem ho
Hodně let jsem byla jen vystresovaná a vyplašená. Manžel mě týral a já se ho neskutečně bála. Jen co přišel domů, třáslo se mi celé tělo a nešlo to nijak ovlivnit. Až do posledního incidentu. Opět se opil a bušil do mě hlava nehlava. Už jsem byla vůči jeho bití apatická, ale když opět přijela policie, protože tentokrát vyhodil kuchyňský stůl z okna, řekla jsem jim pravdu. Nevím, kde jsem sebrala tu odvahu.
Policie manžela odvedla a já měla čas sbalit mě a miminku věci a přestěhovat se na ubytovnu, kterou mi pomohli zařídit. Vím, že jsem se ho ještě nezbavila a bojím se, co bude, až sem přijde, ale už se nebojím proti němu svědčit.
