Už od svého dětství jsem milovala módu – kabelky, botičky – to bylo moje. Na střední škole jsem se snažila dorovnat svým spolužačkám, které chodily tak krásně upravené a oblékané, ale bohužel, rodiče neměli tolik peněz, aby mi mohli dopřávat to, po čem jsem toužila. Už tehdy jsem se zařekla, že v žádném případě neskončím jako oni. Vždy budu mít to, co chci.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Dvě práce mi dovolily mé nákupy
Docela se mi to dařilo, po škole jsem nastoupila do jedné firmy jako účetní a můj plat byl slušný. Pronajala jsem si byt v Brně, a když jsem s penězi nevycházela, chodívala jsem na brigády ke své známé, která provozuje taneční klub v centru. Tam jsem taky poznala mého manžela Jirku. Zpočátku se mi vůbec nelíbil, ale jeho časté návštěvy můj názor změnily.
Jirka byl ideálním manželem
Svatbu jsme měli docela brzy – po roce našeho chození. Ale během té doby jsme se vůbec nehádali. Ve všem jsme si vycházeli vstříc. Jirka byl dokonce velmi tolerantní k mé posedlosti stále novým oblečením a doplňkům. V novém bytě mi nechal vytvořit velkou šatnu, což byl pro mne snad nejhezčí dárek, jaký jsem mohla ke svým třicátým narozeninám dostat. Milovala jsem ho ještě víc.
Nedařilo se nám počít dítě
Po čase jsme taky začali řešit děti – nedařilo se mi otěhotnět. Proto jsme navštívili specializované kliniky, kde nám lékaři doporučili umělé oplodnění. Je jasné, že tady tyto zákroky nejsou vůbec levnou záležitostí, a tak všechny naše ušetřené peníze padly na IVF. Byli jsme rozhodnutí to zkoušet do doby, dokud se prostě nezadaří.
Kvůli IVF jsme přicházeli o peníze
Já musela omezit i svou pracovní činnost, protože po aplikaci jsem měla nařízený klidový režim. Takže jsem si buď brala dovolenou nebo pracovala na poloviční úvazek z domu. Tehdy jsem začala pociťovat úbytek peněz. Pro mě to bylo skličující, protože jsem si začala připadat jako před několika lety, kdy jsem si nemohla nic koupit.
Kvůli své závislosti jsem si nabrala půjčky
Abych zahnala svůj „hlad po oblečení“, vzala jsem si půjčku. Jenomže má nakupovací mánie se neustále hlásila o slovo, takže z jedné půjčky se stalo hned několik. Neměla jsem vůbec šanci to splatit a bála jsem se, že se to Jirka dozví. Tehdy mi známá vnukla nápad si přivydělat jako prostitutka. Kupodivu, nápad, nebo spíš vidina velkých peněz se okamžitě zalíbila i mně, a šla jsem do toho.
Čtenářky doporučují: Olga (36): Můj přítel skrýval přede mnou děsivé tajemství o smrti svého otce
Sex za peníze byl jediným řešením
Jirka jezdil na montáže, kdy byl přes týden pryč. A já právě tento čas využívala pro svou druhou práci, ze které jsme platila splátky, a ještě si mohla dovolit navštívit pár butiků v Brně. Na cizí pány jsem si postupně zvykala, mám docela silný žaludek a popravdě – když něco chci, tak toho prostě dokážu, i když si mé činy žádají následky. A výčitky? Ty zastínila má touha po nákupech.
Vůbec jsem si nepřipouštěla, co dělám, až jednou, kdy měl Jirka v práci na konci roku ukončenou. Pravidelně na tento večírek sebou muži brávali své ženy. Docela jsem se těšila, vybrala jsem si hezké šaty, upravila se a mohli jsme vyrazit. Jenže to jsem ještě nevěděla, jaké mě tam čekalo překvapení.
Patrik byl můj stálý klient
Zábava byla v plném proudu a Jirka mě chtěl seznámit se svým novým kolegou Patrikem. Jenomže Patrik nebyl obyčejný kolega, byl to i můj pravidelný zákazník. Nevěděla jsem, jak se mám zachovat, a tak jsem dělala, že ho vidím poprvé. Ale Patrik se choval jako blázen. Začal mi posílat výhružné zprávy, dožadoval se sexu zadarmo pod podmínkou, že se Jirka nic nedozví.
Jirka se vše nakonec dozvěděl
Byla jsem na dně, jeho požadavky neměly konce a já se dostala do neuvěřitelného stresu, který úplně znemožňoval IVF. Jirka poznal, že se něco děje, pátral, chtěl vědět, co je příčinou mého chování. Taky to zjistil. Patrik mi poslal zprávu zrovna v době, kdy jsem se koupala. Jirkovi to nedalo a vlezl mi do telefonu. Bylo tam tolik zpráv, že si logicky všechny souvislosti dal dohromady. Nikdy nezapomenu na jeho slzy v očích, když se objevil ve dveřích.
Samozřejmě jsme se rozvedli, kdo by chtěl žít s člověkem, jako jsem já. Dala jsem přednost všem těm drahým věcem před svým manželstvím. Mrzí mě to a ráda bych vrátila čas, ale nejde to. Doufám tedy, že mi Jirka alespoň někdy odpustí.
