Táhlo mi už na pětatřicátý rok a stále jsem byla single. Sice jsem měla za sebou dva vztahy, ale ty nestály za nic a dlouho jsem se z nich dostávala. Tak jsem si řekla, že si dám chvíli od mužů pauzu a uvidím, jak se mi život vine. Třeba ten pravý na mě ještě někde čeká.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Cítila jsem, že být stále sama není právě to, o co bych stála
Kamarádky si postupně někoho našly, vdaly se nebo sestěhovaly a pořídily si děti. Jen já jsem zůstávala stále na ocet. Jenže kde se seznámit, když mě nebaví moc chodit do společnosti? Copak mám jít někam do baru a tam čekat v koutě, až si mě nějaký muž všimne? To asi sotva.
Napadlo mě, že bych mohla zkusit seznamku. Když nic jiného, získám alespoň přehled o tom, jak to na ní chodí. Hodila jsem na papír text inzerátu, registrovala se na internetové seznamce a inzerát vložila do kategorie Ona hledá vážný vztah. Doufala jsem, že se mi přihlásí muži, co to myslí taky opravdově.
Odpovědí jsem dostala celkem hodně, až jsem se sama divila. S některými muži jsem si vyměnila fotografie a několik slov, ale abych pravdu řekla, nikdo z nich mě nezaujal natolik, abych měla zájem v psaní pokračovat. Tedy až na jednu odpověď, kterou poslal nějaký Štefan z města, které nebylo tak daleko od mého bydliště. Psal hezkou češtinou a jeho sloh měl docela úroveň na rozdíl od jiných odpovědí.
Začala jsem si se Štefanem psát a byla mile překvapená, že jsme stále měli o čem
Štefan byl o sedm let starší než já. Sice to byl větší věkový rozdíl, ale říkala jsem si, že v mém věku už na to nemohu tak hledět, protože bych se také nemusela nikdy s nikým seznámit. Štefan pracoval jako řidič a práce ho hodně bavila. Ve svém volnu se věnoval turistice a jeho velikým koníčkem byly knihy, v čemž jsme si mohli společně notovat. Já taky knihy zbožňovala. Dovedla jsem číst třeba celé odpoledne, když jsem měla v ruce příběh, jenž mě si mě chytil.
Po nějakém čase jsme se domluvili se Štefanem, že by nebylo vůbec od věci se vidět naživo. Štefan nabídl, že za mnou přijede do mé obce a společně bychom mohli navštívit třeba výstavu. Nebyla jsem proti, jeho nápad se mi zdál jako rozumný. Rozhodně jsem neměla v úmyslu se poprvé vidět s neznámým mužem někde na opuštěném místě.
Čtenářky doporučují: Marie (26): Chtěla jsem sex až po svatbě. A partner s tím souhlasil. Skrýval totiž jedno velké tajemství
Sraz jsme si dali na vlakovém nádraží, kam Štefan odpoledne přijel. Na schůzku jsem se připravila nejlépe, jak jsem mohla. A hodně jsem se těšila, zároveň ale byla velmi nervózní. Nikdy bych nevěřila, že i na takovém rande může přeskočit jiskra. Mám však dojem, že mezi mnou a Štefanem opravdu přeskočila. Bylo nám i na výstavě moderního umění hodně dobře. Pak mě ještě Štefan pozval na kávu a v podvečer jsme se rozloučili.
Večer mi pak přišla SMS od Štefana, že mi děkuji za příjemně strávené odpoledne a že doufá, že nebylo poslední. Zatetelila jsem se blahem a s dobrým pocitem jsem šla spát. Že by se i na mě konečně usmálo štěstí a já potkala svého prince?
Postupně jsme se se Štefanem poznávali stále více
Jezdili jsme na výlety nejen do muzeí a na výstavy, ale také na hory. Bylo to moc prima a já jsem byla šťastná. O své rodině nikdy Štefan příliš nemluvil. Co jsem pochopila, tak jeho otec nežil a matka se znovu provdala a odjela žít s manželem do zahraničí. Ale to se stalo, když už byl Štefan dospělý.
Jednou jsme tak seděli v horské chatě v Krkonoších a debatovali o nějaké knize, když tu se mě Štefan zeptal, jestli by mohl být ke mně upřímný. Úplně ve mně hrklo. Co mi tak může chtít? Že by se chtěl rozejít? Řekla jsem, že ano, a čekala na to, co ze Štefana vypadne. Jeho monolog překonal všechna má očekávání a já jen poslouchala s otevřenou pusou.
Když ještě žil Štefan s oběma rodiči, nebyl to právě příjemný život
Otec byl alkoholik a matku velmi často bil. Štefan to nelibě snášel a otcovy opilecké řeči a chování stále více nesnášel. A pak se to stalo. Jeho otec se zase vrátil pozdě večer z hospody a pustil se do matky. Štefan neví, jak se mu ten nůž ocitl v ruce, ale svého otce bodl právě ve chvíli, kdy matce tloukl hlavou o zeď.
Otec byl na místě mrtev. Svůj čin Štefan ohlásil policii a se sám k němu doznal, což bylo polehčující okolností, jež mu pomohla k nižšímu nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Ten si odpykal a nyní se snaží žít slušně. Musel mi to říci, abych se mohla rozhodnout, jestli s ním i nadále budu chtít chodit.
Co jsem měla dělat? Štefan na mě působí jako normální mužský. Ke mně se chová velmi hezky. Bez rozmýšlení jsem kývla hlavou, že to je jeho minulost, k níž se přece nemusíme vracet.
A že před námi je budoucnost. A jakou si ji uděláme, takovou ji budeme mít.
