Už na střední škole jsem byla velmi ambiciózní. Za každou cenu jsem musela mít samé jedničky. A to ne proto, že by mě rodiče nutili, ale protože jsem nesnesla, aby byl někdo lepší než já. S takovou povahovou výbavou se špatně hledá partner pro život, protože muži všeobecně předpokládají, že jsou ti schopnější. Já jim to neberu, ale můj budoucí partner takový být prostě už z principu nemohl.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Vhodného partnera pro život jsem hledala poměrně dlouho
Ve svých pětatřiceti letech jsem se seznámila s Robertem. Introvertní ajťák, rodinný typ, který se nehnal za kariérou a který byl nejspokojenější doma. Mně to vyhovovalo, protože Robert i rád vařil, do čehož já se nikdy nehrnula. Se svým platem jsem si mohla dovolit stravovat se v restauracích. Vaření bylo pro mě ztráta času.
Myslím si, že i Robertovi náš vztah vyhovoval. Měl někoho, ke komu by mohl vzhlížet a o koho pečoval. O mě. Jeho to bavilo a zároveň i naplňovalo. I v posteli jsme si kupodivu dost rozuměli, takže za mě byla moje volba více než dobrá.
A jak šel čas, podařilo se nám zadělat na potomka
Až jsem se divila, jak rychlé to bylo. Měla jsem za to, že v mém věku už to tak snadné nebude. Nemohu tvrdit, že bych z těhotenství byla celá bez sebe a užívala si ho. Ale Robert byl úplně nadšený a moc se na miminko těšil.
Největším problémem pro mě byla rodičovská dovolená a péče o dítě. Což o to, těhotenství ještě nějak zvládnu, ale představa, jak každý den měním dítěti plenky a ohřívám příkrmy, mě příliš nenaplňovala optimismem. Navrhla jsem Robertovi, co kdyby na rodičovské dovolené zůstal s dítětem on, s čímž bez zaváhání souhlasil. Tím to bylo vyřešené a já jsem se mohla dále soustředit na svoji práci a porod, který mě čekal.
Do porodnice jsem odjela rovnou ze svého zaměstnání, protože jsem nehodlala do poslední chvíle přestat pracovat. Moje práce je pro mě vším a moc mě baví a naplňuje. Syna jsem porodila a doma si pobyla povinné šestinedělí a pak se opět celá šťastná vrhla do pracovního procesu. Synek zůstal doma s tátou a s lahví umělého mléka, protože ani kojit mě nebavilo.
A tak jsme si s Robertem žili už jako rodina
Já jsem vydělávala a on se staral o domácnost a našeho syna. Oba jsme byli spokojeni, protože jsme dělali to, z čeho jsme měli radost. Vůbec mi nevadilo, že jsem nebyla u objevení prvního zoubku nebo prvních synových krůčků. Robert vše zvládal, a dokonce i synovi upekl dort k jeho prvním narozeninám.
Jako rodič v domácnosti se rozhodně uplatnil lépe, než bych to udělala já. Navíc to vše pro našeho syna dělal s láskou a vůbec si nedělal nic z toho, když se mu kolegové z práce posmívali, že se z něho stala domácí puťka.
Nyní je synovi téměř deset let a se svým tátou se z nich stala nerozlučná dvojka. Robert si zařídil home office, aby se domácnosti a synovi mohl věnovat i v době, až mu skončí rodičovská dovolená. A já čím dál tím více nabývám dojmu, že jsem o něco přišla a začínám žárlit na to, jaký mají syn a Robert mezi sebou vztah. Syn nikdy za mnou nejde, aby se mi s něčím svěřil. Dokonce mám pocit, že mě bere jako paní, která chodí do práce a doma je s nimi jen večer. Nikdy jsem syna nekoupala a ani mu nevyprávěla před spaním pohádku.
Čas zpátky nevrátím a co jsem zanedbala, když byl syn malý, už asi sotva napravím
Pro něho je nejdůležitější osobou táta, který mu vždy věnoval veškerý svůj čas a byl mu nablízku, když měl nějakou bolístku. Na další dítě už nemám ty nejlepší roky. Je mi čtyřicet pět let, a právě prožívám menopauzu, která v mém případě přišla o něco dříve, než bývá běžné.
Bohužel i v mé práci se mi už tak nedaří. Začínají mě předhánět mladší kolegové, kteří mi dávají najevo, že jsem už ve věku, kdy bych měla začít pomalu pomýšlet na důchod. Není to od nich právě pěkné, protože ještě nějakých dvacet let budu muset pracovat.
Iva (29): Matka mi neustále hází klacky pod nohy. Stálo mě to zdraví.
V zaměstnání se chystá změna vedení, tak je pravděpodobné, že dojde také k výměně pracovních pozic. A kdoví, jak to dopadne s tou mou. K tomu všemu ještě musím zvládat problémy v menopauze, z nichž mě nejvíce trápí návaly a psychické rozpoložení, jež není právě nejlepší.
Utěšuje mě pouze to, že vztah s Robertem nám funguje tak, jako dříve.
