Není nic horšího než se zamilovat do někoho, kdo neopětuje vaše city. Nadbíhal jsem jí několik let, ale bez úspěchu. Pak jsem poznal ještě jinou ženu, kterou jsem měl rád, ale láska to nebyla. Bylo mi s ní dobře, tak jsme se vzali. Až po letech se mi přiznala, že o mé lásce k jiné ženě ví a stále čeká, kdy se to změní.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Zamiloval jsem se, ale Kamila mé city neopětovala
Kamilu jsem poznal na vysoké škole – a pro mě to byla láska na první pohled. Ona se však neustále tvářila nepřístupně, a tak mě ani nenapadlo pokoušet se pozvat ji na rande. Snažil jsem se o to, aby se z nás stali přátelé, a já si tak mohl postupně připravovat půdu na to, až se jí vyznám ze svých citů. Využil jsem toho, že mi škola šla sama a nabídl jí pomoc s učením a přípravou na zkoušky.
Její odmítnutí mě neodradilo
Myslel jsem si, že na to jdu dobrým směrem. Ona mi bude vděčná za mou ochotu a nepotrvá dlouho, než se do mě zamiluje. „Přestaň se na mě dívat, jak na svatý obrázek, mezi námi nikdy nic nebude“, touhle jedinou větou mě však uzemnila dříve, než jsem se vůbec stihl vyslovit. Já to však nevzdal a rozhodl jsem se čekat. Kamila byla krásná žena, kterou jsem miloval každým dnem stále víc. Doufal jsem, že její postoj ke mně se jednoho dne změní.
Zajistil jsem, abychom začali pracovat u stejné společnosti
Takto jsme prožili celé období studií. Já čekal, a ona mě využívala jen pro své lepší známky. Chodil jsem za ní jak pejsek, ale vůbec mi to nevadilo. Ona byla tak báječná, že stálo za to si na ni prostě počkat. Ani po škole jsem s ní nechtěl ztratit kontakt. Proto jsme začali pracovat oba u stejné společnosti. Ona si myslela, že to byla náhoda, ale já moc dobře věděl, že ne. Prostě se mi to tak povedlo zařídit. Každý jsme sice pracovali na jiném oddělení, ale mohl jsem ji vídat.
Kamila si vzala někoho jiného
A stále jsem čekal a doufal. Ale Kamila mou lásku neopětovala ani po několika dalších letech, a nakonec si našla přítele a vzali se. V den, kdy měla svatbu, jsem jen ležel v posteli a utápěl se ve vlastním žalu. Někdy v té době jsem u nás v práci poznal Barču. Ani jsem si jí pořádně nevšiml. Nebyla příliš výrazný typ ženy, ale byla ke mně vždycky milá a ochotná. Jednou po práci se mě jen nenuceně zeptala, zda bych s ní nešel na skleničku a já neměl důvod nejít.
Mohlo by se Vám líbit: Tomáš (26): Možná mi přeskočilo, ale mám pocit, že nepatřím do své doby.
Barča byla náplast na zlomené srdce
Prožili jsme spolu celkem pěkné odpoledne. Nakonec jsme se sešli ještě několikrát a ten den byl pro mne vždy příjemný. Postupem času se z nás stali milenci, ale chyběla v tom vášeň. Já do ní prostě nebyl zamilovaný. Byla moc fajn, ale něco tomu prostě chybělo. Možná to bylo proto, že jsem nemohl přestat myslet na Kamilu ani teď, když byla vdaná. Barče jsem se s tím však nesvěřil a ona se mě nikdy neptala na jiné ženy.
Barču jsem měl rád, ale Kamilu jsem miloval
Můj vztah s Barčou postupoval sice pomalým tempem, ale po dvou letech jsme spolu začali bydlet a nakonec plánovali svatbu. O ruku jsem ji však nikdy nepožádal. Prostě jsme se na svatbě domluvili. Naše manželství bylo pěkné a harmonické, ale já stále čas od času vyhledával přítomnost Kamily, sem tam jsem se koukal na její fotky na sociálních sítích a litoval každé chvíle, kdy jsem se víc nesnažil, aby se z nás stal pár. Věděl jsem, že na ni nikdy nezapomenu.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Pavel a rádi byste se s nimi anonymně svěřili? Napište nám na email [email protected].
Moje žena už to nevydržela
Kdo mě však překvapil, byla moje žena. Každá nádoba jednoho krásného dne přeteče, a tak se to stalo také s Barčou. Jednoho večera jsme seděli u televize a moje myšlenky se opět zatoulaly k mé tajné lásce. Své ženě jsem řekl jménem mé milované. Tohle slovo zafungovalo jak rozbuška a já snad poprvé slyšel svou ženu křičet. Až tenkrát jsem zjistil, že ona celou dobu věděla, jak moc miluji jinou ženu a čekala celou dobu, až mě to přejde.
Bylo mi líto, že jí ubližuji, ale city se nedají ovládat
Barča plakala a křičela, ale já nevěděl, co na to říct. Všechno, co řekla, byla pravda. Ujišťoval jsem ji, že ji mám rád, ale nedokázal jsem použit slovo miluji tě. Připadal jsem si jako ten největší podvodník. Jen jsem mlčel a čekal, až ji to přejde. Moc dobře jsem si uvědomoval, jak své ženě tímhle ubližuji, ale city se prostě nedají ovlivnit, a i když mám v hlavě někoho jiného, mám ji rád a vážím si jí.
Barča mi nakonec oznámila, že si sama musí popřemýšlet nad tím, zda chce v takovém manželství pokračovat, a tak teď jen čekám, jestli to příjme tak, jak to je, nebo naše manželství skončí.
