Už si nemyslím, že je šťastným krokem ve vztahu měnit se k obrazu svého partnera. Ten by mě měl přece brát takovou, jaká jsem. Než jsem však na to přišla, prošla jsem si životní zkušeností, jež mi přinesla nový pohled na sebe a svět.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
S Pepou to byla láska jako trám
Alespoň z mé strany. Byla jsem do něho hodně zamilovaná a lichotilo mi, že si mě vybral. Nikdy jsem se totiž nepovažovala za výraznou kráskou, spíše jsem taková šedá myška. Vlastně jsem se i divila, že se mnou chodil, protože mohl mít spoustu jiných – a mnohem zajímavějších mladých žen.
Pepa byl rozený vůdce, to se mu musí nechat. Pochopitelně i v zaměstnání zastával takové místo, kde mohl velet svým podřízeným. To se mi na něm líbilo. Takže když rozhodl, že pojedeme na výlet do Kutné Hory, jeli jsme přesně tam. A řekl-li, že vylezeme na nejvyšší horu Krkonoš, tak jsme na Sněžku vyšli, i když mě tehdy hodně bolely nohy, protože zdatná turistka nejsem. Ale co bych pro Pepu neudělala. Nakonec on to myslí dobře. Pohyb je zdravý, a jak tvrdil, jen tréninkem mi nohy zesílí.
Jsem přírodní bruneta a tato barva vlasů mi sedne
Pepovi se však odjakživa líbily blondýny, což nehodlal nijak skrývat. A na mě se obrátil s dotazem, jestli se nechci nechat obarvit na blond. Rozhodně by mi to prý slušelo daleko více. Chvíli jsem nad jeho nápadem přemýšlela a pak ho vzala za svůj. Navštívila jsem co nejdříve kadeřnictví, kde ze mě za pomoci různých vodiček udělali zářivou blondýnu. Dlouhou jsem si na svůj vzhled zvykala, ale Pepa byl nadšený, že má konečně po svém boku opravdovou blondýnku.
Co se týká výběru mého oblečení, nepatřím mezi ženy, které sledují nejnovější módní trendy, jež hned doma ve svém šatníku musejí mít. Snažím se nosit to, co se mi líbí a v čem se cítím dobře. Ani v barevnosti si nelibuji. Pepa byl jiného názoru, protože mi občas koupil něco na sebe, abych v tom chodila. Jenže většinou se jednalo o oděv ve výrazné barvě, která se mi k ničemu nehodila.
Pochopitelně jsem chtěla Pepovi udělat radost, takže jsem si třeba k tomu tyrkysově modrému svetříku pořídila nové kalhoty, abych ho měla vůbec k čemu nosit. Vlastně jsem si zcela obnovila šatník přesně podle Pepových nároků. Dokonce jsem kvůli němu začala nosit i tanga, byť je tedy z duše nenávidím, jelikož jsou mi nepříjemná na těle. Ale Pepovi jsem se v nich líbila. A já jsem tolik toužila se mu zavděčit, aby byl se mnou spokojený.
Postupně jsem se po malých krůčcích změnila k obrazu, který vytvořil můj Pepa
Stala se ze mě blondýna v křiklavých barvách, chodící na vysokých podpatcích, jen aby ten můj „chlap“ měl radost a neopustil mě. Začala jsem sdílet i jeho názory na společnost, politiku, počasí. Bála jsem se vytasit s odlišným postojem, abych Pepu náhodou nepopudila. Jen jednou jsem to udělala. Sklidila jsem potom takovou přednášku o tom, jak ničemu nerozumím a že můj názor je ten nejhorší, že jsem to už podruhé raději nezkoušela.
Náš život běžel dále a já jsem začala zjišťovat, že se z toho mého se vytrácí radost. Blond vlasy jsem musela pravidelně dobarvovat, aby nebyly vidět moje přirozeně tmavé odrostlé vlasy. Tanga mě snad chtěla přepůlit na dvě poloviny, takže jsem si občas tajně vzala do práce své oblíbené klasické kalhotky, v nichž jsem se cítila pohodlně. A každý víkend mě přestalo bavit jezdit na hory a trmácet se do kopce. Líbilo by se mi zajít si i do kina či divadla nebo si jen tak pustit doma v televizi seriál, otevřít brambůrky a chvíli jen tak lenošit.
Jednou Pepa přišel s tím, že bychom se konečně mohli sestěhovat
Jeho plán byl dopodrobna promyšlený. Prodáme každý svůj maličký byt a za utržené peníze koupíme jeden větší byt, v něm začneme spolu bydlet. Jenže se přepočítal. Řekla jsem Pepovi, že se s ním nikam stěhovat nebudu, že jsem spokojená v tom bytě, ve kterém nyní žiji. Až jsem se divila, že jsem s ním dokázala nesouhlasit. Také jsem mu oznámila, že s ním končím a chci se rozejít. Pepa zuřil a začal mi nadávat, co si to prý dovoluji.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Milada a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
A jak to dopadlo? S Pepou jsem se skutečně rozešla a on to nemohl vstřebat. Ještě dlouho mě bombardoval telefonáty, proč se k němu nevrátím. Změnila jsem si telefonní číslo a mám klid. Za rok jsem se pak seznámila se svým nynějším manželem. Je úplný opak Pepy. Nechává mi prostor v tom, co chci dělat já, a rád se mi přizpůsobuje, když uzná, že můj návrh je lepší.
V našem vztahu konečně vládne kompromis. A je na brunety.
