Dlouho se mi nepodařilo otěhotnět, a když už jsem s tím nepočítala, zjistila jsem, že čekám miminko. Radost mi však nevydržela dlouho, lékaři byli k mému těhotenství velmi skeptičtí a chtěli, abych ho ukončila. Já za jeho záchranu miminka musela bojovat ještě dřív, než tento malý drobeček vůbec přišel na svět.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Nemohla jsem dlouhá léta otěhotnět
S manželem jsme se dlouhá léta snažili přivést na svět miminko. Zkusili jsme opravdu všechno, když to nešlo přirozenou cestou. Několikrát jsem podstoupila hormonální léčbu a umělé oplodnění, ale nic. Pila jsem různé bylinkové čaje a dodržovala rady našich starých babiček, ale nepomáhalo to. Nakonec postupem času jsme se začali smiřovat s tím, že nám osud nenadělil možnost stát se rodiči.
O adopci manžel nechtěl ani slyšet
Za manželem jsem přišla také s možností adopce, nebo pěstounské péče, ale nedočkala jsem se v tomto ohledu pochopení. Chtěl buď vlastní dítě, nebo žádné a já to, že tuto možnost tak zavrhuje, častokrát obrečela, protože mi přišlo, že to je jediná možnost, jak se stát matkou. Po dvou letech přemlouvání jsem to vzdala. Věděla jsem, jak zdlouhavá to je cesta, než projdete při adopci celým tím byrokratickým kolečkem, a já právě oslavila čtyřicáté narozeniny.
Jako zázrakem jsem otěhotněla
Když mi vynechala menstruace, už jsem se tím ani nezabývala. Dokonce jsem chvíli byla přesvědčená, že když nemůžu mít děti, je to možná první příznak menopauzy, jen přišel dříve, než jsem čekala. Po pár dnech mi to stejně nedalo, a udělala jsem si těhotenský test. V podstatě ale jen už tak ze srandy, nebo ze zvyku. Když se na něm však objevily dvě čárky, málem jsem omdlela.
Verdikt doktora mě šokoval
Okamžitě jsem se vydala do lékárny pro další test, ale byla jsem tak nervózní a tolik se mi třepaly ruce, že jsem musela jet taxíkem. Testy jsem si pro jistotu koupila rovnou tři. Všechny byly pozitivní. Druhý den jsem utíkala k lékaři, aby těhotenství potvrdil. Z krve vyšlo, že opravdu čekám miminko, ale ultrazvuk tak pozitivní nebyl. Těhotná jsem už byla delší dobu, ale podle doktora se plod nevyvíjel. Dokonce měl podezření, že odumírá.
Proklínala jsem osud, že je ke mně nespravedlivý
Byla jsem nešťastná. Tolik let jsem se snažila otěhotnět – a nakonec toto. Srazilo mě to až na úplné dno. Nevěřila jsem, že to mohlo postihnut právě mě. Manžel sice prožíval to samé, ale najednou jsem si připadala sama. Tolik jsem se těšila na toho malého drobečka! Věděla jsem, že bych byla dobrá máma. Po pár dnech jsem šla na další vyšetření, aby se vidělo, co bude dál. Nebyla jsem připravená se svého dítěte vzdát.
Naštěstí to byl jen planý poplach
Doktor mi však sdělil pozitivní zprávu. Byl to pouze planý poplach a miminko se dál vyvíjí tak, jak má. Varoval mě však, že v mém věku už není jednoduché donosit zdravé miminko bez komplikací, a zda si opravdu ještě nechci nechat projít hlavou možnost potratu. O tomto jsem však nechtěla ani slyšet. Už teď jsem toho malého drobečka milovala. Neexistovalo nic na světě, co by mě dobrovolně přinutilo ukončit toto těhotenství.
Matýskovi našli v hlavě cysty
Další týdny jsem prožívala v klidu. Problém nastal až po 22. týdnu těhotenství, kdy jsem šla na velkou prohlídku. V té době už jsem věděla, že se nám narodí chlapeček. Už teď jsme mu s manželem začali říkat Matýsek. Velká kontrola však dopadla přímo tragicky. Matýskovi našli v hlavě cysty. Po této zprávě jsem byla natolik v šoku, že si ani nepamatuju, jak jsem se dostala domů.
Doktoři chtěli, ať těhotenství ukončím
Příští den jsem musela k doktorovi znovu. Protože jsem byla už v polovině těhotenství, bylo třeba vyřešit, co s tím. Sešlo se celé konsilium lékařů. Já ležela na lehátku a oni se všichni kolem mě radili. Nikdy mi snad nebylo hůř než v tento moment, kdy jsem čekala na jejich vyjádření. Jejich stanovisko bylo, abych si dítě nechala vzít. Já to ale odmítla. Nedokázala jsem se ho vzdát. Věděla jsem, že ať se stane dál cokoliv, tak to s Matýskem zvládneme.
Bojovala jsem za záchranu miminka proti všem. Nakonec se narodilo zdravé děťátko. Mělo pár problémů, ale nic vážného, co by se nedalo řešit, a já byla nejšťastnější máma na světě. Nikdy nebudu litovat, že jsem neuposlechla rady lékařů. Prostě jsem udělala to, co jsem cítila, že je správné a vyplatilo se.
