Je mi 36 let a mám ženu, která je momentálně na mateřské dovolené s naším synem. Manželka sice pobírá rodičovský příspěvek, ale tato částka je dost omezená, proto celá starost o rodinný rozpočet právě leží na mých bedrech. Bohužel jsem v této těžké době o svou práci přišel. Nevzdám se však, a vymýšlím jiná alternativní řešení.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Měli jsme poklidný život před pandemií
Se ženou jsem si ještě před pár měsíci žil poměrně spokojený život. Nemůžu tvrdit, že bychom si žili nějak nad poměry. Lucka je momentálně na rodičovské dovolené a stará se o našeho malého syna, a já jsem číšník. Vydělával jsem ale dost na to, abychom se uživili. Bral jsem směny navíc a díky tomu mojí rodině nechybělo nic pro život důležitého. Občas zbyly peníze také na rodinný výlet a všechno bylo fajn.
Jako číšník v restauraci jsem pracoval skoro deset let
V našem stylu života jsem neviděl jediný problém, a kdyby mi někdo ještě v lednu řekl, že za pár měsíců nebudu mít ani na zaplacení nájemného, asi bych se mu smál a rozhodně bych mu to nevěřil. Moje práce byla stabilní. Na jednom místě jsem pracoval už skoro deset let. Můj zaměstnavatel byl férový chlap a peníze jsem měl pravidelně každý měsíc na účtu, jak jsme měli domluveno.
Gastronomické provozy zavřely ze dne na den
Koronavirová pandemie mě zaskočila stejně, jako každého jiného. Ze dne na den, bez varování jsem zůstal sedět doma, protože vláda zavřela gastronomické podniky. Bral jsem to s klidem. Udělám si pár dnů volna a užiju si domácí pohodu s rodinou. Díky tomu, že jsem pracoval nad rámec pracovního volna, jsem se vlastně těšil na to, že si konečně užiju syna a věděl jsem, že pár dnů doma nebude z finanční stránky až takový problém. Prostě se trochu uskromníme.
Podepsal jsem zaměstnavateli výpověď dohodou
Po týdnu mi zavolal můj zaměstnavatel a chtěl, abych se za ním zastavil. Když jsem dorazil, měl pro mě připravenou výpověď. Rovnou mi naznačil, že situace není dobrá a pokud my chceme, aby podnik fungoval také po pandemii, potřebuje, abychom mu všichni podepsali výpověď dohodou a šli na pracovní úřad. Ujistil náš, že až to všechno skončí, máme svou práci zpět. Nemá však peníze na to, aby nám teď vyplácel výplaty.
Ženě se to moc nelíbilo
Moje žena k tomu byla skeptická. Vadilo jí, že jsem tu výpověď podepsal dohodou a vzdal se tak nároku na odstupné. Když jsem ji však vysvětlil situaci a že svou práci dostanu zpět, trochu se uklidnila. Přihlásil jsem se na pracovní úřad a prostě čekal, co bude. Domácí úspory se ztenčovaly. Nepatříme k rodinám, které by si dělaly finanční rezervy na několik měsíců dopředu. Nebylo z čeho. Nervozita u nás doma se začala stupňovat.
Špatná zpráva přišla jak blesk z čistého nebe
Jednoho dne mi zavolala kolegyně z práce a oznámila mi, že náš podnik, kde jsme oba pracovali, se už otvírat nebude. Majitel měl více problémů, než nám řekl a už v době, kdy nám dával výpovědi, věděl, že tohle je definitivní konec. Nechtěl jsem tomu vůbec věřit. Snažil jsem se mu dovolat, ale když mi už třetí den nezvedal telefon, došlo mi, že to je pravda. Dokázal mě tak obalamutit, že jsem se díky tomu dobrovolně vzdal peněz, které mi náležely.
Hledal jsem jakoukoliv práci
Náš domácí rozpočet byl prakticky na nule. Peníze z pracovního úřadu stále nepřišly, ale ani tak jsem nepředpokládal, že to budou nějaké velké dávky. Bylo třeba zaplatit nájem, ale z čeho? Okamžitě jsem si začal hledat práci, jenže v této době nic nebylo. Pracovní portály zely prázdnotou, a já se vážně začal obávat o existenci mé rodiny. Obvolávám telefonicky všechny přátelé a hledám cokoliv, z čeho kápne alespoň nějaká koruna navíc.
Teď si přivydělávám na stavbě
Nakonec to byla moje žena, která mi domluvila přivýdělek na stavbě. Nastoupil jsem prakticky okamžitě. Není to moje práce snů. Domů se vracím úplně vyčerpaný, ale mám práci. Udělám prostě cokoliv, abych zabezpečil rodinu. Díky mojí blbosti jsem ji ohrozil, ale prostě jsem nemohl tušit, co se stane. Ani psychicky mi není fajn. Připadám si teď jako chlap, který se nezvládne postarat o svou rodinu, ale nevzdávám to. Jsem vděčný i za přivýdělek na stavbě, ale stále hledám dál. Teď není vhodná doba najít si dobrou práci, ale já věřím, že ji najdu. Nedopustím, aby moje rodina musela žít v bídě, a udělám pro to cokoliv.
