Když byly dcery Žanety (47) ještě malé, nezastavila se. Ostatně jako každá jiná matka. Jenže Žaneta neměla volno ani tehdy, když dcery dospěly. A ani když porodily děti. Vše bylo už od malička dvakrát, vždy ve stejnou dobu.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Dvě jako čtyři
„Mám dvě dcery, ale práce celý život tolik, jako bych měla čtyři,“ začíná usměvavá Žaneta (47) své vyprávění. „Když byly malé, bylo to pro mě hrozně těžké, obě připravit na druhý den, pak běžet do kroužku s jednou, na tanečky s druhou, nevím, jak to dělají mámy, které mají víc dětí, to si nedokážu představit!“ I nemoci měly obě holčičky vždy současně.
„Nyní už konečně byly starší, a já se těšila, jak si sednu a budu odpočívat, těžká část byla hotová“ říká Žaneta. Daniela pracovala v restauraci a žila se svým partnerem Pavlem, Míša se učila na kadeřnici a také měla přítele, Alana. Nakonec byly dospělé… „Mami, jsem těhotná,“ oznámila jednou Žanetě Daniela. „To je fantastické!“ odpověděla. Teď by si Žaneta měla začít užívat vnoučete! Skvělé! pěkně si ho jen vypůjčit, na procházku, pohrát si… a vrátit.
Sehrané sestřičky
O 14 dní později přišla se stejnou zprávou i Míša! „Jen jsem zalapala po dechu. Takže zase všechno dvakrát ve stejnou dobu? Začala jsem se trochu obávat, že úloha babičky možná nebude taková, jak jsem si ji vysnila,“ pokračuje Žaneta.
„Neboj, mami, řekla Míša, jako by četla mé myšlenky, mně se to narodí až o 14 dní později!“ Tomu se musela Žaneta upřímně, leč ironicky zasmát. Už teď bylo jasné, že dívky budou potřebovat její podporu i během těhotenství. V tomto ohledu jsou partneři k ničemu. Zatím si ovšem vystačily. Vzájemně si porovnávaly svá zvětšující se břicha, sdílely informace, na které kde narazily…
O šest měsíců později však spousta věcí v životě mých holčiček zůstávala nevyřešena. A taky, že ano. Daniela náhle v slzách zavolala, že se s Pavlem rozešli. A on se dokonce odstěhoval. „Mami, co budu dělat? Co si teď počnu?“ vzlykala Daniela do telefonu. „Přijedu hned, jak to bude možné,“ odpověděla Žaneta jako vždy, když měly její dcerky jakékoli potíže. Když přijela, Daniela těžce dýchala. Že by se z toho šoku spustil předčasný porod?
„Zkus si odpočinout,“ řekla Daniele. Ale to už jí volala Míša, že má nějaké problémy a Alan je v práci. Prostě úplně na chlup stejné, jako když byly malé. „Potřebovala jsem už zase být na dvou místech najednou,“ vypráví Žaneta. Pak vymyslela spásný nápad, vezme Danielu a pojedou k Míše obě. Na chvíli si Žaneta oddechla. „Mami, mami, právě mi odtekla plodová voda,“ volala Míša otřeseně a třásla se. „Zase se mi sevřelo břicho strachy, bylo to o 6 týdnů dřív!“ pokračuje Žaneta.
Zavolala Alanovi a Daniele nařídila, aby zůstala tam, kde je. Byla v 7. měsíci, nesměla se účastnit takového dramatu. Dorazily do nemocnice a Míše musel být proveden nouzový císařský řez. Nervózně jsme s Alanem chodili po chodbě. Ale dopadlo to dobře! Míši syn vážil ale pouhá 2 kila, a tak ho preventivně dali na jednotku intenzivní péče. „Seděla jsem u Míši, až se probudí z narkózy, abych jí mohla říct tu skvělou zprávu,“
V tu chvíli zazvonil Žanetě telefon. Vše jí bylo úplně jasné. „Mami, mám kontrakce,“ mumlala vzrušeně Daniela, „déle už to nevydržím!“ „Pomoc! Říkala jsem si v duchu. Termín Daniely byl až za měsíc,“ vypráví teď už šťastná Žaneta, „vůbec jsem nevěděla, co mám dělat,“ Míša ještě své dítě ani neviděla!“
„Okamžitě volej sanitku a přijeď do porodnice,“ lapala Žaneta po dechu. Nakonec Danielu přivezla její kamarádka a bylo jasné, že vše půjde rychle. „Je Míša v pořádku?“ ptala se mezi stahy Daniela. Vzorná sestra. „Je, je po narkóze a má malého synka. Na to teď ale vůbec nemysli,“ důrazně promlouvala Žaneta.
Velká rodina ze dne na den
„Bylo to horší, než když jako malé měly dívky ve stejnou dobu těžkou střevní chřipku a angínu,“ vzpomíná Žaneta. „Míše se vede dobře, opakovala Žaneta, zatímco Daniele masírovala záda, „teď jsi na řadě ty, usmívala se na Danielu.“ Asi za 7 hodin se narodila její téměř tříkilogramová dcerka! „Teď uvidíme, jestli už je Míša připravena setkat se s tak velkou rodinou,“ smála se Žaneta. Míšu našla v jejím pokoji, kde právě v náručí chovala svého maličkého synka. „Je skvělý,“ zářila štěstím.
O Daniele zatím nic nevěděla. „Jasně, je stejně skvělý jako dcerka Daniely, právě se narodila,“ smála se Žaneta ohromenému výrazu své dcery. „Cože? Chci okamžitě za nimi!“ A tak jsme na vozíku projely celou nemocnicí, aby se sestřičky setkaly. „Věděla jsem, že naše termíny jsou blízko,“ říkala sestře Daniela, „ale tohle? Vlastně hned potom, co mamka odjela za tebou, začala odtékat plodová voda i mně,“ smály se obě nevěřícně a šťastně.
Za čtyři dny je propustili z nemocnice, a Žaneta se cítila mnohem vyčerpanější, než když měla své vlastní dcery. Bohužel se naplnil její pocit, že nemá děti dvě, ale čtyři! Teď je to tady a ona bude muset své „babičkovství“ posunout… no, možná až do smrti!
