Mariana před 10 lety začala žít s naprosto skvělým mužem. Jenže vztah se proměnil v peklo plné přehlídky brutálních způsobů, jak druhého ničit slovy i chováním. Přesto se Marianě podařilo vztah ukončit až po dlouhé době, po kterou to vše snášela.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Můj zachránce
„Jsou to už čtyři roky, co jsem udělala nejodvážnější rozhodnutí svého života,“ říká Mariana, „dokázala jsem opustit muže, který mě stále jen urážel. Uhodil mě sice jen jednou, ale jeho neustálé slovní útoky bolely víc než rány.“ Přesto si Mariany bývalý manžel stále myslí, že s ní může manipulovat a že mu „patří“. I proto se chce o svůj příběh podělit, aby zastavila další ženy, které procházejí hrůzou, se kterou se Mariana tak těžce vyrovnala.
„S Dominikem jsme se poznali na vyšší odborné škole,“ začíná své vyprávění Mariana, „tehdy se mi stala hrozná věc, byla jsem znásilněná partou opilých a zfetovaných kluků. Fyzicky mi neublížili, a tak jsem k lékaři nešla a ani jsem o tom s nikým nemluvila,“ říká. „Dominik byl vlastně první, komu jsem se svěřila, natolik blízký a dobrý to byl kamarád.“ Navíc působil velmi mužným dojmem a nejen to, začal situaci řešit. „Vůbec jsem netušila, jak bych to vlastně celé zvládla bez jeho podpory.“
Jako dvě hrdličky?
Mariana pokračuje: „Velmi rychle jsme spolu začali bydlet, cítila jsem se s ním tolik v bezpečí!“ Rodiče byli naštvaní, ale s Dominikem už se poznali, a nakonec uvěřili jeho slovům, že bude jejich dceru chránit a starat se o ni, jak nejlépe bude umět. „Pravda byla, že jsem do něj nebyla zamilovaná, ale ten pocit bezpečí… tolik mě to uklidňovalo!“ pokračuje Mariana, „navíc jsem si uvědomovala, že kdybych neměla jeho, neměla bych vlastně nikoho,“ říká.
„Chtěla jsem zůstat se svou „záchrannou sítí“, nemuset už hledat jiného partnera. Sama jsem být neuměla.“ Časem se ale nevyhnutelně dostalo na povrch Dominikovo pravé já. Začal s Marianou zacházet jako se svým majetkem. Tedy, nebil ji, ale neustále slovně urážel. Říkal jí, jak je tlustá (přitom měla ke své výšce podváhu), smál se, co to nosí za oblečení, všechno mu stálo za nějaký ironický nebo vysloveně zlý komentář.
Když byli někde s přáteli, urážel ji i před nimi nebo skrytě tak, aby se nakonec rozplakala a před ostatními vypadala jako hysterka. A pokud šla do města Mariana sama se svými kamarádkami, Dominik jí neustále telefonoval, zjišťoval, kde jsou a ptal se, jestli už jde domů. Kdyby mu telefon nezvedla, následovala by příšerná hádka a křik.
„Přinutil mě cítit se provinile, když jsem se „odvážila“ někam jít, a to dokonce i když jsem šla do divadla s mámou!“ vypráví Mariana o postupujícím psychickém týrání, „tehdy jsem přesně netušila, proč to dělá, vždyť on měl být skála, o kterou se vždy mohu opřít! Teď už to tak ale ani zdaleka nebylo,“ pokračuje, „potřebovala jsem se cítit milovaná, ale místo toho jsem byla donucena cítit se odporná!“
Mariana, stejně jako většina žen v její situaci, se nakonec začala cítit bezcenná, ošklivá, nemožná a neschopná… prostě zbytečná a troska. Dominik ji dostal tam, kde ji chtěl mít, a získal nad ní absolutní moc. Mariany veškerá sebedůvěra vzala za své. Přesto to jediné, co chtěla a potřebovala, byl Dominikův souhlas a jeho přijetí. Žádnou lásku ani pomoc už nečekala.
Věděla jsem, že dělám hroznou chybu
„I náš sexuální život byl chladný a odtažitý, a Dominik dokonce neváhal použít jako zbraň i to, co věděl o mém tehdejším znásilnění,“ popisuje Mariana, „byl odporný, ale místo něj jsem se odporná cítila já. Špinavá. A bláznivá, jak často říkal.“ Jenže pak jí Dominik dal zásnubní prsten! Mariana moc dobře věděla, že by si ho rozhodně brát za manžela neměla!
Ale v závislém vztahu už vězela příliš hluboko a dělala všechno, co Dominik chtěl. Doufala, že si přeci jenom… snad… někdy… jeho lásku něčím zaslouží. Navíc už byla úplně izolovaná jak od své rodiny, tak od svých přátel a nebyl nikdo, kdo by jí pomohl vidět pravdu. Mariana ztratila kontrolu nad svým životem a to vedlo k jedinému – k poruše příjmu potravy a sebepoškozování.
Jednou si vzala víc prášků na spaní. „Nikdy nezapomenu na to, jak nade mnou Dominik stál a říkal, že jsem si těch tablet měla vzít ještě víc, že kdybych zemřela, prokázala bych všem laskavost,“ říká ještě teď s hrůzou v hlase Mariana, „tehdy už jsem se mrtvá cítila, takže to bylo jedno. Ale hnus, tentokrát poprvé nikoli hnus namířený proti mně samé, ale zaměřený na toho slizkého nechutného muže – ten mi dodal sílu. A já se rozhodla žít!“ vzpomíná s bolestí a smutkem Mariana.
Konečně silná
„Rozhodla jsem se pro rozvod,“ pokračuje Mariana, „řádil jak zběsilý, ale neuhodil mě. A i kdyby, už jsem překročila hranici.“ Byla to hrozná úleva, vědět, že se toho muže zbaví. Ale bohužel to nebylo tak jednoduché. Dominik sice dostal zákaz styku, ale když Mariana nebyla doma, alespoň jí vykradl byt.
Dnes se Mariana konečně dokázala začít posouvat ve svém životě kupředu. Přesto ji Dominikův stín stále pronásleduje. Nedávno dokonce zavolal a žádal finanční půjčku. Mariana řekla „ne“ a dokázala si, že už ji nemůže zastrašit, že už nad ní nemá moc, nemá moc nad jejím životem ani myšlenkami, už jí neovládá. Podle Mariany to byl nejkrásnější pocit, který v životě zažila!
Mariany vzkaz ostatním ženám je jasný. Prosí všechny ženy v podobné situaci, aby se někomu svěřily, aby si nechaly pomoci! Musí to udělat a nikdy nebudou litovat! To Mariana dobře ví.
