Když se rodičům utopí dítě, je to jedna z nejhorších smrtí, které se mohou stát. A rodiče něco takového děsí už předem. Příběh Soni (36) je ale jiný! Určitě se inspirujte, co se dá udělat, aby byl pro vaše dítě pobyt ve vodě a jejím okolí bezpečný!
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Nejhorší obavy
„Utopené malé dítě je jednou z nejhorších obav rodičů,“ říká Soňa (36) a pokračuje, „já jsem si udělala záchranářský kurz, ale nikdy mě nenapadlo, že bych ho mohla využít, a zvlášť v případě vlastní rodiny!“ popisuje Soňa. „Můj příběh začal dávno před onou děsivou událostí,“ říká, „svého dvouletého syna Kristiánem jsem učila plavat už odmalička,“ vypráví Soňa, „v bazénu jsem ho nikdy ani na chvíli nespouštěla z dohledu!“
Kristián vyrůstal ve městě kde byla spousta bazénů, kam s maminkou rádi chodili už od dob plavání s novorozenci. Kristián byl na vodu zvyklý, nebál se a koupání měl v oblibě. Soňa si záchranářský kurz udělala jako doplněk ke svému povolání zdravotní sestry. Její starší děti už byly zkušenými plavci, protože všechny maminka vzala na kurzy plavání co nejdříve. Kristián se začal učit plavat už od 4 měsíců!
Osudná návštěva rodičů
„Jednoho dne, v únoru 2018, jsem s mladšími dětmi zamířila do domu k mým rodičům,“ pokračuje Soňa ve vyprávění. „Měli jsme tam připravenou rodinnou večeři, ačkoli můj muž a nejstarší syn šli na fotbal.“ Naši svá vnoučata milovali, a tak pro ně dokonce vybudovali v zadní části domu jakousi hernu. „Když jsme dorazili, děti okamžitě zmizely právě tam,“ vypráví Soňa o osudném dni.
„Povídala jsem si s rodiči a asi za půl hodiny dorazila i má sestra s dětmi. Hned se zeptala, kde je Kristián,“ říká Soňa, jak ji tehdy ta otázka překvapila, „no je přeci v hračkárně,“ odpověděla sestře. Jenže, sestra se v hračkárně byla podívat, a Kristián tam nebyl! „V žaludku se mi udělal obrovský těžký balvan,“ popisuje Soňa, „mého chlapečka nebylo nikde vidět!“
Prarodiče měli na zahradě nekrytý bazén. A ačkoli se Kristiánovi plavání dobře dařilo, rozhodně na něj nemohl být sám, ještě k tomu v zimě! „Vyběhla jsem na zahradu a viděla, jak na hladině bazénu plave mrtvé tělo mého dítěte,“ ještě teď s hrůzou popisuje Soňa, „branka k bazénu musela zůstat omylem odemčená,“ dodává.
Záchrana díky kurzu
„Ačkoli jsem byla úplně zmatená a ochromená panikou, všimla jsem si, že kolem těla jsou ve vodě malé vlnky, což znamenalo, že se syn ještě před chvílí hýbal!“ vzpomíná na otřesný pohled Soňa. „Okamžitě jsem skočila do bazénu a viděla, jak Kristiánova drobná tvář změnila barvu na modrou a z úst mu vycházela pěna,“ vzpomíná otřesená Soňa, ale dodává, „díkybohu jsem měla ten záchranářský kurz!“
„Začala jsem provádět první pomoc přesně tak, jak nás na kurzu učili,“ vzpomíná Soňa dál. „Poté, co jsem do jeho úst vyfoukla pět rychlých vdechů, okamžitě jsem ho vytáhla na břeh,“ popisuje Soňa záchrannou akci.
„Pomoc!“ vykřikla Soňa a pokračovala v procesu oživování. „Po chvíli se vložila i má sestra, viděla, že už mi začínají docházet síly,“ pokračuje Soňa. „V té chvíli mi konečně došlo, že je to celé moje vina!“ říká Soňa a lehce se jí lesknou oči. „Jak jsem to mohla dopustit?“ ale na úvahy nebyl čas. Soňa opět vystřídala sestru a pokračovala v oživování sama. „Když jsem vzhlédla, viděla jsem, jak se na mě všichni s hrůzou dívají,“ otřásá se úzkostí Soňa ještě dnes.
„Bojovala jsem o jeho život všemi silami“, říká Soňa, „a naštěstí jsem za chvíli pocítila slabý tlukot srdce,“ dodává s úlevou. „Položila jsem ho do takzvané stabilizované polohy a vložila mu ruku do úst tak, aby dýchacími cestami mohl proudit vzduch,“ bylo to hrozné. „Chvílemi vypadal, jako by se mu vědomí vracelo, ale oči stále neotvíral,“ vypráví dál o svém nekončícím strachu Soňa.
„Naštěstí už přijela sanitka s profesionálními záchranáři.“ Soňa se byla rychle převléct do suchých šatů, zatímco Kristiána nakládali do sanitky. Když přiběhla k sanitce, Kristián už byl vzhůru, i když velmi omámený a zmatený. Vykašlal hodně vody, ale zdravotníci ho skvěle stabilizovali a nasadili mu kyslíkovou masku.
Máma je tady
„Jsem tu s tebou. Neboj se,“ uklidňovala jsem chlapce během jízdy do nemocnice. „S manželem jsme se setkali právě tam,“ říká Soňa teď už se slzami v očích, „vrhla jsem se k němu a plakala a plakala.“ „Bude zase dobrý,“ s jistotou v hlase říkal Soni manžel, „lékaři mezitím už provedli rentgen a posoudili, zda nedošlo k poškození mozku. Vše bylo dobré! „Manžel mě nesmírně podpořil,“ říká Soňa na závěr, “můj chlapeček naštěstí nebyl ve vodě dlouho, a tak zůstal úplně zdráv!“
Už s úsměvem uzavírá své vyprávění: „Byla, a jsem, ta nejšťastnější matka na světě!“ a přidává poučení, které se dostalo celé rodině, „nikdy bych nikomu nepřála takovou zkušenost. Pravdou ale je, že jsme začali být vůči dětem pozornější. A Kristián se velice brzy naučil, že bez dospělých se k vodě nesmí ani přiblížit. Už moc dobře ví, jak je to nebezpečné!“
Je to opravdu skvělý nápad, absolvovat kurz první pomoci. Nic za to nedáte a nikdy nevíte, kdy se vám díky němu může podařit zachránit lidský život! A to je přeci ta nejcennější věc na světě!
