„Vzpomínám si, že sociální služby jsou součástí mého života od mladého věku,“ říká Ester. Všechno to začalo, když ona i její sestra byly sociálními pracovníky předány do ústavu pod takzvaným kódem Plán pro dítě v nouzi. „Ne vždy pochopíte, co se s vámi děje, když jste dítě, ale myslím, že to bylo kvůli mé matce, která se o nás moc nestarala, a měla problémy,“ dodává Ester.
Máma na drogách
Sociální pracovníci děti odebrali poté, co se zjistilo, že jejich matka je závislá na alkoholu a na drogách a stýká se s nevhodnou společností. Když byla Ester a její sestra malé, často asistovaly na různých party a večírcích zfetovaných a podnapilých lidí. Doteď si Ester pamatuje, že často během takových událostí zažívala velký strach. Jednou byla dokonce napadena i jedním z mužů se zjevně sexuálním podtextem.
Pěstounská péče
„Pěstounská péče byla těžká. Věděla jsem, že jsem jiná než mí spolužáci ve škole. Museli se vrátit domů ke své rodině, k rodičům, ale šla ke svým pěstounům, k lidem, které jsem ani pořádně neznala,“ pokračuje Ester. Celkem se stěhovala pětkrát. Potom zůstala v pečovatelském domě. Říká, že si pamatuje, jak přijela v noci a všechny děti spaly. Nicméně jedna ze zaměstnankyň si ji „vzala pod křídlo“. Ester vzpomíná: „Celou noc se mnou zůstala. Byla jsem jí vděčná, protože jsem se bála.“
Kde najít jistotu?
„Cítila jsem se naštvaná, ztracená a opuštěná svými pěstounskými pečovateli a nevěděla jsem, jestli v tomto domově zůstanu navždy. Vůbec jsem nespala. Ostatní se připravovali na školu, bylo tam hodně rámusu a veselí, jen já tam vypadala jako ztracené, vyděšené štěně,“ vypráví Ester.
V průběhu let Ester zažila různé styly pěstounů. Jeden pár ji zpočátku opravdu miloval, ale vztah se postupem času stal problematický.
Stal se zázrak?
Ester byla problémové dítě, po tom všem, co zažila, se ani není čemu divit. Neuměla zvládat vztek, a to zase neuměli zvládat pěstouni. Pak si ji vzala rodina, u které Ester zůstala dlouhou dobu. Její život se změnil. Starali se o ni a pomohli zvládnout i všechny její problémy s chováním. Za tu péči a lásku je Ester vděčná dodnes. „Nechápejte mě špatně, byli přísní a v té době jsem to vůbec neocenila. Ale oni mě naučili, jak být nezávislá, zdvořilá, a ukázali mi, že tvrdá práce může být odměna,“ dodává Ester.
Nenáviděla je
„Nenáviděla jsem sociální pracovníky za to, co udělali mé rodině. Rozdělili nás a já si proto myslela, že jsou zlí. Ale tehdy jsem byla mladá a hodně věcí mi nedocházelo. Teď už chápu. V prostředí, ve kterém jsem byla, by nemělo být žádné dítě. Dopad, který to na mě mohlo mít, je nepředstavitelný a netuším, kde bych byla, kdybych zůstala u své matky,“ uzavírá své dětství Ester.
Ester její vlastní příběh inspiroval k tomu, že začala studovat obor „sociální práce“ na vysoké škole. Chtěla by také pomáhat dětem, které žijí ve špatných podmínkách a doufat, že přes všechny další potíže s dětskými domovy a pěstounskou péčí, bude jejich život mnohem lepší!
