Krimplen, polyester, dederon, silon…materiály pro nemačkavost a snadnou údržbu. Vyprali jste, pověsili a za chvíli ze šňůry rovnou oblékli. Až na to, že oblečení z těchto materiálů bylo hrozně nepohodlné. Na těle působily materiálo jako struhadlo, nebyly prodyšné, svetry kousaly.
Nabídka obchodů byla příšerná
To, co se nabízelo v obchodech s oděvy, se nedalo nosit. Lidé proto čerpali z časopisů jako byl Neckermann a Quelle a šaty si šili doma. Nebo přešívali zakoupené kusy. Pokud jste chtěla, aby vás šaty trochu obepínaly, bylo nutné přidělat zášivky všude možně. Tímto způsobem ženy doháněly Západ. Muži většinou zůstali odkázáni na tesilové kalhoty a saka. Kravaty ovšem byly velmi svérázné. Čím byly širší, tím větší „soudruh“. Typická byla velká zdobnost. Ale pánové se v tom cítili sexy.
Další lidová řešení
Za módou se i cestovalo. Například do Maďarska pro takzvané plísňové džíny. Ale efekt „plísně“ si lidé také dokázali vyrobit i doma pomocí chemických prostředků jako je odbarvovač nebo Savo. Do Německa se zase jezdilo pro „papírové bundy“, které Němci nosili pouze jednorázově, ale v Čechách jste s nimi nadělali velkou parádu.
Liberecké trhy
Liberecké výstavní trhy byly branou do světa módy. Jednou za rok se lidé sjížděli do Liberce, aby zakoupili módní oblečení. A vidět jste mohli i pravý norkový kožich! Byl ale pečlivě ukryt za sklem, jako mnoho dalších módních kousků, abyste je náhodou neosahávali! V Liberci se daly zakoupit i látky, což byl ráj pro šikovné ruce žen, které z nich pak doma kouzlily oblečení v kapitalistickém stylu. A kdo chtěl být opravdu „in“, musel vlastnit šusťákovou soupravu.
Rok 1989
Situace kolem módy se trochu uvolnila. Lidé už si mohli pořídit i některé značkové věci nebo džíny. Co bylo z džínoviny, bylo to nejlepší. Džínovina se stala jedním ze symbolů roku 1989. Dala se koupit na černém trhu a stále fungovaly i Tuzexy. Kdo měl bony (tehdejší nákupní měna pro obchody s dovozovým zbožím Tuzex), byl král. Džíny musely mít vysoký pas, k nim se oblékalo volné tričko. Značkové nejlépe.
Nové vychytávky
Značky nebo nápisy! Ty se na oblečení stříkaly barvou doma přes šablony, které byly ručně vyrobené, a mezi lidmi se půjčovaly. Také jste mohli sehnat nažehlovací obrázky, dokonce s postavami tehdejších ikon západního hudebního nebe! Oblečení se začalo ve velkém dovážet také z Polska. Rozmohla se výroba svetrů na pletacích strojích, na první pohled tak nebyla vidět vzorná a zdobná práce pleteniny našich babiček.
Je libo ramena?
Dalším nezbytným módním trendem byly ramenní vycpávky. Byly součástí snad všech kusů ženského oblečení, dávaly se i pod trička. A co dalšího nesmělo chybět? Hodně kapes, síťoviny a nášivek. Nosily se zvonáče i mrkváče. A sukně se začaly zkracovat. Koženka, nebo dokonce pravá kůže na kalhotách, sukních a bundách byla jen pro vyvolené. Nebo pro protispolečenské živly – tu a tam jste viděli pankáče s koženou bundou propíchanou spínacími špendlíky.
Situace byla vzrušující nejen v politice, ale také v módě. Rozhodně styl oblékání vyžadoval extrémní kus kreativity a ulovený drahocený kus oblečení měl větší hodnotu, než mají dnes nejdražší módní značky. A hle, vysoké pasy a ramenní vycpávky, oversize oblečení a další prvky se pomalu ale jistě vrací.
