Před třemi lety jsem se rozváděla po třiadvaceti letech manželství – a byl to docela boj. I když děti už jsou velké, nastala válka o majetek a praní špinavého prádla před soudem, manžel totiž docela slušně vydělával a začal podnikat před pár lety. O svůj majetek se ale rozhodně dělit nechtěl. Když tahanice skončily, rozhodla jsem se začít úplně nový život.
Raději ustoupím
Celou tu dobu jsem žila jen pro manžela a naše dvě děti, místo stálé práce jsem měla jen brigádu, abych mohla doma uklízet a vařit, učit se s dětmi – a manžel si to přesně tak přál. O rozvod požádal sám, protože si našel mladší milenku, která šla samozřejmě po jeho penězích. Od doby, co začal podnikat a začalo se mu dařit, byl totiž samá ženská.
Já se ale rozvádět nechtěla, takže jsem logicky nechtěla z manželství po těch letech odejít s holým zadkem. No ale nebylo to snadné, a když se rozvod začal táhnout nekonečně dlouho, rozhodla jsem se, že raději ustoupím.
Už chci mít klid
Před manželem jsem měla jen jednoho přítele – já jsem skutečně zasvětila celý svůj dosavadní život jen jemu, on si mě ale ani po těch letech nevážil a mně došlo, že tohle nevykoupí ani jeho peníze. A tak jsem se rozhodla svého nároku vzdát, než abych musela před soudem dokazovat, že na to právo vlastně mám. On to stejně měl docela dobře ošetřené přes společníky, a tomu já jsem ani nerozuměla. Požadovala jsem jediné – vyplacení z bytu, abych si mohla koupit svou vysněnou chalupu na venkově.
Začnu znovu
Na dohodu manžel přistoupil, dostala jsem své peníze a mohla jsem si koupit starší chalupu uprostřed krásné přírody. Můj nový život měl začít. Hodlala jsem se na chalupu časem odstěhovat na stálo, po rozvodu jsem totiž bydlela u starší dcery, a to nevyhovovalo ani jedné z nás. Navíc život mimo město byl vždy můj sen, ale můj manžel potřeboval k životu město a všechny výhody velkého moderního bytu.
Tohle nebude tak snadné
No přiznám se, že jsem se unáhlila a koupila jsem docela slušnou ruinu, chalupa byla sice navenek hezká, ale uvnitř nic nefungovalo. Moc peněz už mi nezbývalo a můj plat byl podprůměrný, rozhodla jsem se do rekonstrukce pustit sama. Po prvním týdnu jsem jela dvakrát na pohotovost, jednou s naraženým prstem a podruhé s vyvrtnutým kotníkem. Nějak jsem se jako dělník neosvědčila.
V hospodě ti pomůžou
Nevzdala jsem to a jednu dobu jsem na zahradě nocovala ve stanu, když mě viděla sousedka, upozornila mě na to, že když zajdu do vesnice na pivo do hospody, určitě tam najdu slušného pomocníka za pár korun nebo flašku slivovice. A světe div se, ono to vážně byla pravda. Na druhý den ráno jsem měla už dva pomocníky, kterým stačilo pár drobných, guláš k obědu a pivo k večeři. Na to jsem naštěstí ještě měla.
A to nebylo všechno!
Nakonec se daly věci do pohybu, chalupa začala být k světu a mě to moc nestálo. Po bazarech jsem nakoupila nějaké věci, od lidí za odvoz jsem měla nějaký starší nábytek, který jsem opravila podle internetu a můj pomocník z hospody se začal zdát jako prima chlap. Netrvalo to dlouho, pozval mě na rande a přeskočila jiskra.
Nikdy by mě nenapadlo, že se dneska dá zažít ještě příběh jako z pohádky. Vysněnou chalupu mám a v ní skvělého a šikovného chlapa.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
