Vždycky jsem byla příšerná řidička, a tak jsem raději za volant ani léta nesedala. Když jsem ale ovdověla, musela jsem si své znalosti osvěžit, protože bydlíme na malé vesnici, kde dávají lišky dobrou noc. A děti potřebovaly vozit na tréninky a do školy, já jsem zase musela na nákupy. Na svůj první nákup, na který jsem vyjela autem, jen tak nezapomenu.
Musíš to zvládnout
Před třemi lety jsem ovdověla, když měl můj muž tragickou autonehodu. Bylo to moc těžké období, přiznám se, že do té doby jsem byla zvyklá, že manžel všechno vždycky zařídil, udělal – a já jsem se o moc věcí starat nemusela. Najednou to ale všechno bylo na mně, musela jsem se naučit kmitat, a hlavně znovu řídit. Měli jsme starší ojeté auto, které bylo často pokažené. Ale stále jezdilo.
Výjezd na nákup
Jela jsem pár dní po pohřbu na nákup úplně poprvé sama v autě. Chtěla jsem si to zkusit nejprve bez dětí, za volantem jsem neseděla skutečně dlouho, do té doby vedle mě vždycky někdo zkušený seděl. Cestu k obchodu jsem zvládla dobře, dokonce se mi podařilo i zaparkovat, a tak jsem se vydala nakupovat. Vyšla jsem i s nákupem a vydala se k autu, které se opět nedalo otevřít dálkově, protože to blblo, a tak jsem musela odemknout dveře od auta klíčkem.
Proč to sakra nejde?
Snažila jsem se vrazit klíček do zámku, ale šlo to těžko, auto se nedalo otevřít, a tak jsem lomcovala s klikou a kopla si ještě do předního kola. Nahlas jsem nadávala, co s tím zase je, proč to nejde a v tom vidím pána, jak přede mnou stojí a vytahuje mobilní telefon. Díval se na mě, tak jsem se ho zeptala, zda by mi nemohl pomoci to auto otevřít, že to nejde. Udiveně se na mě podíval a odvětil, zda to jako myslím vážně, že mi nebude pomáhat ukrást jeho vlastní auto.
Jo, to je vaše auto?
Zarazila jsem se a od auta odstoupila. Pak jsem si všimla, že na zrcátku není pověšený stromeček, který tam mám já a došlo mi, že se dobývám do cizího auta, které vypadalo stejně, jako auto, kterým jsem přijela. Podívala jsem se na pána, a utrousila: „Jo, to je vaše auto? Tak to se nezlobte!“ – a odešla jsem. Pak jsem ještě zaslechla, že už chtěl volat policii, tak se mi docela ulevilo.
Popadla jsem vozík a svoje auto jsem našla o uličku vedle.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
