S Pepou jsem chodila necelé čtyři roky, když jsem zjistila, že jsem těhotná. První minuty jsem tou zprávou byla zaskočena, ale jak už to bývá, po několika minutách jsem se začala radovat ze zjištěného těhotenství. V myšlenkách už jsem spřádala plány, jak svůj stav oznámím mému příteli Pepovi.
Pepa bydlel v domku s rodiči, já v podnájmu, takže bylo jasné, že novinku mu oznámím u mě doma při romantické večeři. Ještě ten den jsem přítele pozvala na večeři, se záminkou, že je mi smutno a chtěla bych, aby u mě přespal.
Překvapení a rozchod
Pěkně jsem se nalíčila, oblekla své oblíbené šaty a nachystala prostírání na stůl. Pepa dorazil na domluvenou hodinu. Dali jsme si večeři při svíčkách, kterou jsme zakončili milováním. Teď byla moje chvíle, kdy jsem se začala hladit po bříšku a řekla Pepovi, že jsem těhotná. Ten byl překvapený, první si myslel, že si s něj dělám srandu, a když jsem mu ukázala těhotenský test, tak mi řekl, že na dítě není připravený.
Zvedl se a odešel domů, že potřebuje svůj prostor k přemýšlení. Druhý den mi zavolal, že jsme mladí, ať jdu na potrat, že vše podstoupí se mnou a budeme si nadále užívat života. Já jsem se s tímto nesmířila, takže jsem si děťátko nechala a s Pepou vztah pomalu vyšuměl.
Svobodná matka a kolotoč povinností
V lednu se mi narodila krásná holčička jménem Rozárka. Celý svět se mi otočil, i když teď mi to teprve vše docvaklo. Pepa se po dobu mého těhotenství o mě nezajímal, tak jsem ho neuvedla ani jako otce. Nebýt pomoci mých rodičů, tak to určitě nezvládnu. První rok mé malé princezny byl náročný, ale nikdy jsem nelitovala, že jsem si ji nechala. A teď, když se blíží malé tři roky, tak začíná být můj plnohodnotný parťák. Chodíme spolu na procházky, sledovat zvířátka na statek či s ostatními maminkami na pískoviště.
I když si říkám, že nám vlastně nic nechybí a Pepu jsem úplně vymazala ze své paměti, tak mužský element v naší dívčí domácnosti chybí. Bohužel žádný vhodný chlap na blízku nebyl – a tlačit na pilu se mi několikrát nevyplatilo, tak jsem se rozhodla, že nám do domácnosti pořídím pejska. Dcerka zvířátka miluje, tak nám alespoň zpříjemní náš holčičí program.
Malý chlupáč i s bonusem
Vzhledem k tomu, že s dcerkou bydlíme na bytě, tak jsem se rozhodla pro jezevčíka. Vyhlédla jsem si chovatele z vedlejší vesnice, kam jsme se s Rozárkou následující týden vypravily. Ihned nám přirostl k srdci malý zrzavý chlupáček s černou tlapičkou, kterého jsme si ten den odvezly domů. První tři dny štěňátko jen tesknilo po svých rodičích, nechtělo žrát a začalo být malátné.
Dostala jsem strach a volala chovateli, že je něco špatně. Ten se mi nabídl, že k nám dorazí a na štěňátko se podívá. V momentě, kdy chovatel Radek dorazil k nám do bytu, štěňátko úplně ožilo. Celou dobu s ním dovádělo, sežralo spoustu pamlsků, které Roman přivezl. Ožila i má dcerka Rozárka, protože měla radost, že se štěňátko jen nechoulí v koutě. Proto, když chovatel odjížděl, mu řekla, ať si zítra opět dojede pohrát s Ťapkou i s ní. Já jsem se červenala od ucha k uchu a snažila se Rozárce vysvětlit, že pán se musí starat o svoje pejsky.
V tom ale Radek na mě mrkl s tím, že na chvilku by mohl přijet, když o to tak holky stojí. Druhý den, když dorazil, tak kromě granulí pro pejska přinesl i sladkost pro Rozárku i pro mě. Já byla taky připravena, upekla jsem jablkový koláč s drobenkou ke kávičce.
Péče o štěňátko začala postupně zvyšovat strávený čas s Radkem, až s námi zůstal.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
