Po porodu jsem si nechala zavést tělísko, na které jsem ale po letech pozapomněla. Až dokud jsem nezačala trpět bolestmi a až na gynekologickém vyšetření mě lékař upozornil na to, že tam nadělalo pěknou paseku. Udělaly se mi srůsty, a to si žádalo operaci v narkóze. Hrozně jsem se bála, byla to má první operace. Pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že se z narkózy už neproberu.
Nejste jediná
Z operace, ať už jakékoliv, má asi nahnáno každý, i když jde jen o rutinní – a ne příliš náročný zákrok. Jenže u mě nešlo o zas tak rutinní zákrok, srůsty v děloze jsou nebezpečné. Takže jsem se klepala ještě více, sestra mě však uklidňovala, že rozhodně nejsem jediná. Když jsem si přečetla o zákroku snad všechno, co jsem našla, promluvila jsem si s personálem v nemocnici i svým gynekologem, začala jsem se cítit lépe. Pak jsem ale zjistila, že tu je ještě jedna věc, co mi nahání husí kůži. Anestezie!
Co když neusnu, nebo se neproberu
Nejprve jsem měla strach, že se neproberu, pak mě napadlo, že možná ani neusnu a všechno ucítím. Byla jsem na operačním sále a děsně jsem vyváděla. Zaslechla jsem totiž, že bych už měla usínat, už tam byl i anesteziolog, ten byl mimochodem hrozně velký fešák, a já jsem pořád lehce vnímala, pamatuji si pak jen, že jsem pořád něco mumlala. Ptala jsem se sestry, proč teda ještě nespím, ať to raději odložíme, protože mě se spát nechce, a pak jsem už probudila na pooperačním oddělení.
Přežila jste to a pobavila jste nás!
Hned po probuzení za mnou přišla sestra, která mě vítala slovy, že jsem to teda nakonec přežila a určitě jsem nic necítila. Usmála jsem se na ni a pak přišel i gynekolog, který se smál od ucha k uchu, což jsem prvně moc nechápala. Později na pokoji mi sestřička přišla povykládat, jak jsem všechny pobavila. Ještě, než jsem usnula, stačila jsem anesteziologa pozvat na kafe a pochválit mu jeho krásnou prdelku. Přičemž jsem zmínila i to, že ale ještě nevím, jestli dám šanci jemu, nebo gynekologovi, který má prdelku taky pěknou a už mě zná nahou.
Ještě, že jsem toho nestihla říct víc, a nakonec ta narkóza zabrala. Přišlo mi to vtipné i trošku nevhodné, ale naštěstí anesteziologa jsem už neviděla a můj gynekolog to bral s humorem.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
