Poslední měsíc byl vážně krušný. Znáte to, klasický stereotyp – ráno do práce, za soumraku z práce a celý den uběhl jako voda v řece. Představte si běžný čtvrtek, po ranní rutině do sebe hodíte snídani a ve spěchu na autobus si zabouchnete klíče.
Prostě den blbec
Autobus vám ujede a vy přijedete do práce pozdě. Pokud máte schopného nadřízeného jako já a váš časový skluz nebyl brán v potaz, je to ještě ta příjemnější varianta. Papíry a dokumenty na pracovním stole bohužel neodlevitovaly do neznáma, takže je více než nutné se pustit do toho. S každým projetým papírem kontroluji náramkové hodinky, jestli náhodou ještě není šest odpoledne nebo aspoň dvě – a hurá na obědní pauzu.
Dostanu alespoň kafe?
Čtvrtek jsem vyhlížela jako světlý bod v tomhle týdnu, protože kuchyňka měla být obohacená o desetikilovou zásobu kvalitní brazilské kávy. Jenomže v den blbec se nic neděje tak, jak by se dít mělo, nebo jak jsme si naplánovali. Kvůli nedostatku kofeinu se ty ručičky na hodinách sunou ještě v pomalejším tempu. Z krásného slunného dne bez jediného obláčku se rázem obloha změnila na ponurý Londýn. Stejně jako moje nálada. Ani kolegyně mě nepotěšily svou přítomností, i když máme mezi sebou velmi přátelské vztahy.
Chtěla bych být doma!
Celý den moje myšlenky směrovaly k příteli, co si doma v pohodlí užívá homeoffice. Dnes bych si dala lososa na bylinkách a dobré víno. Moje myšlenky nechám rozplynout v oparu prokrastinace a ponořím se do studia pracovních materiálů. Po nekonečně dlouhém dni v práci na kancelářské židli si potřebuji dopřát trochu pohybu, a místo cesty na zastávku autobusu jdu pěšky směrem domů. Jelikož už bylo skoro léto a pěkně dusno usedla jsem na lavičku, kousek od našeho bytu a vychutnávala atmosféru dešťového oparu.
Nejlepší překvapení, co jsem mohla čekat
Domů jsem dorazila kolem sedmé, no den už nebyl dnem blbcem, ale dnem nevýslovného štěstí. Přítel mi ukuchtil večeři, otevřeli jsme dobré víno a na mou obrovskou radost mě doma čekalo navíc ještě překvapení. Malé chlupaté klubíčko. V první moment jsem nevěděla ani, zda je to pes, kočka, morče, nebo křeček. Z chlupatého klubíčka se vyklubala holčička stafordšírskeho bulteriéra, z které máme každý den ohromnou radost.
Je skvělé, jak i sebehorší den může skončit nečekaně krásně.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
