Já se snad nikdy nepoučím! Už moje maminka mi jako malé opakovala, že musím nejprve přemýšlet, a až potom něco z pusy vypustit. Tohle je moje prokletí. Nemyslím si, že jsem úplně hloupá, ale jsem děsně zbrklá, a to se někdy fakt nevyplácí. Nejen v zaměstnání a životě, ale taky při různých setkáních a na společenských událostech. Dokážu vždycky dokonale ztrapnit sebe i své okolí a nemám to rozhodně v úmyslu.
Jolanko, přemýšlej!
Tak tahle slova mé drahé maminky mi běhají hlavou pořád dokola, no ale já jsem ten typ, co na srdci, to na jazyku – a přes mozek mi to z devadesáti procent prostě neprojde. Tím si dělám život mnohem těžší, protože jsem tím už prostě proslulá. Kdo mě nezná, má mě obvykle za úplnou mimoňku, co stěží vyšla základní školu. Jenže já už jsem prostě taková.
Jé, tebe jsem dlouho neviděla
Moje sestřenice pořádala narozeninovou oslavu svých čtyřicátých narozenin a pozvala snad celou naši rodinu. Hrozně dlouho jsem sestřenici neviděla, ona byla hodně zaneprázdněná, má čtyři děti, na které zůstala sama, a tak jsme se prostě nějak neměly čas ani vídat. Byla jsem moc ráda, že nás pozvala všechny. Těšila jsem se přirozeně i na zbytek rodiny, navíc byl krásný letní den, no prostě co víc si přát.
Ty jsi se ale změnila, ale nejsi na další dítě už stará?
Sestřenici jsem neviděla tři roky a taky jsem o ní neměla žádné zprávy, tedy kromě toho, že se před rokem rozvedla. Když jsem ji viděla, nepoznávala jsem ji. Sice jí to moc slušelo, ale byla hodně velká a nějaká nateklá. No mě přirozeně napadlo, že je zase těhotná.
Popřála jsem sestřenici k narozeninám, pochválila jí účes i oblečení a zeptala jsem se jí v kolikátém je měsíci, že jsem vůbec netušila, že je těhotná. Mimochodem její výraz mi měl napovědět, abych už mlčela, ale já mluvila jako vždy dál. Zeptala jsem se jí, zda není už na další dítě trošku stará a kdo je vlastně otcem, když už je po rozvodu. Taky jsem nezapomněla podotknout, že v těch vedrech to musí být úmorné, že je chudinka celá nateklá, ať raději zůstává ve stínu. Vždyť s ohledem na její věk by se měla šetřit.
Jolano, už nemluv!
Než jsem stačila pokračovat, stopla mě naštěstí moje maminka, která mi dupla na nohu a šeptla mi do ucha, ať už nemluvím, že Martina rozhodně těhotná není. No nebyla, sestřenice reagovala tak, jak by asi reagoval každý. Řekla mi, že těhotná není, že jsem si to mohla odpustit a odešla se bavit s ostatními. Po zbytek oslavy se na mě ani nepodívala – a já jsem se přišla nakonec omluvit, ale to už jsem měla dvě promile v krvi. A dorazila jsem to tím, že jsem urazila i její nejstarší dceru, když jsem jemně konstatovala, že asi musely přibírat společně.
Na další rodinnou oslavu se už asi dlouho nepodívám.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
