Moje kamarádka Irena porodila své první dítě loni v létě. Když jsem se dozvěděla, že kromě mě a pár našich známých pozvala na první návštěvu po porodu také mého dávného idola, úplně jsem se rozplývala. Její bratranec Šimon se mi totiž líbil již léta, ale nikdy jsem neměla šanci na něj zapůsobit. Tu jsem vycítila až nyní, jenže ne všechno běželo podle plánu.
Má moc rád děti
Já sama žádný extra vztah k dětem nemám, myslím, že ve svých šestatřiceti letech už bych měla cítit, že mi tikají biologické hodiny, ale není tomu tak. Raději si užívám svobodného života a nikterak se nevážu. Bratranec Šimon od mé kamarádky Ireny se mi ale líbil už léta. Když jsem se dozvěděla, že se společně sejdeme nad postýlkou novorozeného Petříka, rozzářila jsem se. Konečně jsem na něj mohla zapůsobit.
Byla jsem však upozorněna na to, že Šimon má moc rád děti, takže jsem se rozhodla zahrát, že já děti také děsně žeru. Je to možná trošku podlé, ale třeba bych vedle něj skutečně svůj názor změnila. Tedy to jsem si aspoň v tu chvíli myslela.
Petřík mi dal co proto
Dítě jsem sice v ruce nikdy nedržela, ale jako správná teta jsem se neskutečně snažila. Rozplývala jsem se nad miminkem, pořád se na něco vyptávala a Šimon se podle plánu zapojoval do konverzace přesně, jak jsem si přála. Pak mě Irena požádala, abych malého přebalila a ona mu mezitím mohla jít nachystat mlíčko.
Okamžitě jsem souhlasila a v duchu si říkala, že na tom určitě nebude vůbec nic těžkého. To jsem se ale přepočítala – a možná sama Irena mi to chtěla trošku osladit, když viděla, jakou komedii hraji. Musela se nesmírně bavit, zvláště ve chvíli, kdy jsem malému zvedla nožičky a začala se nad ním blaženě rozplývat a šišlat na něj. V tom začal čůrat, a jak jsem nad ním byla hezky skloněná, zasáhl mě proud přímo do obličeje.
Nepřiměřená reakce
Dnes už vím, že jsem měla reagovat úplně jinak, v tu chvíli jsem ale od malého odběhla, začala jsem nadávat a rychle jsem utíkala do koupelny se umýt. Přitom jsem Petříka nechala samotného ležet na přebalovacím pultíku, což neuniklo pozornosti ostatních ani Šimona. Místo toho, abych se tomu zasmála, jsem se zachovala jako puberťačka, a tím jsem si to u Šimona asi úplně pohnojila.
Později jsem se omluvila, mrzí mě to a vím, že malý Petřík za nic nemůže, i když jsem v tu chvíli dala najevo něco úplně jiného. Možná je dobře, že nejsem máma.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
