Mí prarodiče jsou hluboce věřící, jako malá jsem o prázdninách musela s babičkou chodit do kostela. Jsem pokřtěná stejně jako mí rodiče, a protože si na tom naše rodina docela zakládá, i svého syna jsem nechala pokřtít. Do kostela ale jako rodina nechodíme, kromě půlnoční mše o Vánocích.
Jednou o prázdninách se ale moje babička rozhodla, že musí našemu šestiletému Maxovi ukázat, jak taková bohoslužba probíhá. A vzala nás tak s sebou v neděli ráno do kostela.
Raději by se díval na pohádky
Maxík sice navštěvuje křesťanskou školku, dětem tam ale hlavy opravdu nevymývají. Spíše si čtou biblické příběhy a pohádky, a tím se děti učí základy křesťanství. Max je ale jako každý kluk v jeho věku, zajímají jej spíše hračky, hry a animované pohádky. Minulé prázdniny jsme potřebovali jako rodina na chvíli utéci z velkého města. Vydali jsme se tedy za mou babičkou na prázdniny.
Ona, jako silně věřící žena, si malého Maxmiliána ale okamžitě vzala do parády a snažila se ho k mé nelibosti obrátit na cestu víry. Asi tušíte, jaká byla jeho zcela bezprostřední reakce. Místo kostela by se v neděli ráno raději díval na pohádky, tak jak je koneckonců zvyklý.
Už cestou se cukal
Ráno se muselo vstávat brzy, Maxík se musel vysvléknout z pohodlného pyžama do nepohodlných svátečních šatů. Já s manželem jsme to skousli, protože jsme chtěli hlavně udělat radost babičce, malý Max se ale od rána tvářil jako citrón. Už po cestě byl neklidný, dělal neplechu – a bylo na něm vidět, že bude nadlidský úkol donutit jej, aby byl v kostele v klidu a jen poslouchal.
Překvapil víc, než jsme očekávali
Farářova slova se zdála nekonečná, už jsem ani nevnímala, co říká, babička se však tvářila blaženě a spokojeně. Její výraz se ale okamžitě změnil, jen co Max začal vyvádět. Pořád vyrušoval, žádal pozornost a chvíli neposeděl. Pak jsem to už nevydržela a rozhodla se, že jej vezmu ven, protože se na nás každý díval a všechny stařenky v předních řadách se na nás otáčely.
Jen co jsme si stoupli a vydali se na cestu ven z kostela, pronesl Max větu, kterou jsem od něj nikdy neslyšela. Konstatoval, že to byla děsná nuda, že ten Ježíš musel být looser, a že je rád, že jdeme konečně do háje!
Maxík si to ode mě venku schytal, víc si to ale slízla naše babička od faráře. Prý už nikdy to dítě do kostela vodit nemá.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
