Kvůli koronaviru jsem, jako mnoho z nás, přišla o práci. Jelikož jsem byla zaměstnaná v restauraci, která nátlak výdejového okénka nevydržela, a bohužel musela zavřít. Všechny nás to moc mrzelo, protože jsme byli sehraný tým a vycházeli jsme spolu dobře. Teď si budeme muset všichni hledat novou práci. V dnešní době! Už jsem se viděla, jak skončím několik měsíců na pracáku a budu se muset hodně uskromnit.
Práce v úklidové agentuře
Na pracáku mi, k mému překvapení, bylo nabídnuto pár míst, nicméně moje kvalifikace na většinu nestačila, všude chtěli nějaký jazyk, který jsem bohužel neuměla. Zaujala mne tak nabídka práce v úklidové agentuře. Já rozhodně nemám ruce dozadu a úklid mi nevadí, jsem z domova se třemi dětmi slušně vytrénovaná, tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit. Vydělávat prostě musím – a klidě budu i uklízet.
Když jsem přišla na pohovor, cítila jsem se docela příjemně, majitelka agentury byla sice taková „ženská sekernice“, ale to je asi potřeba. Je mi totiž jasné, že zde pracuje spousta žen, které si myslí, že úklid odfláknou a dostanou peníze. Proto musí být šéfová tvrdší, aby si ve svém podnikání sjednala pořádek. Takže jsem se jí nezalekla – a domluvily jsme se, že na další zakázku pojedeme společně, aby se podívala, jak mi to jde, a zda bych byla vhodná jako zaměstnanec.
Můj první úklid
Přijeli jsme do provozovny, která byla čerstvě vymalovaná. Úklid po malování byl docela náročný, ale já se do něj pustila s chutí – a docela mi to šlo, tedy alespoň podle mého názoru. Jaké bylo mé zklamání, když šéfka přišla k zrcadlu, které jsem leštila, a začala se rozčilovat, že to snad nemyslím vážně, jak si mohu dovolit na něm nechat takové šmouhy. Koukala jsem na ni nevěřícně, protože, ať už jsem se dívala z jakého úhlu jsem chtěla, nic jsem neviděla. Netušila jsem, jestli mne třeba zkouší, jak se zachovám.
Nepřehlédněte: Petra (35): Ve skutečném světe pohádky neexistují. I já byla vyměněna za mladší a hezčí.
Zkuste si sundat brýle
Protože jsem se nenechala a stála si za tím, že to zrcadlo je čisté, zavolala si ještě jednu kolegyni, aby mne přesvědčila, že tam ty šmouhy opravdu mám. Dívala se na šéfku také jako na blázna, nicméně brzy ji napadlo, co za tím stojí. „Zkuste si na chvíli sundat brýle a půjčte mi je, prosím!“ A záhada špinavého zrcadla byla na světě! Tedy ne špinavého zrcadla, ale špinavých brýlí.
Všichni jsme se naštěstí zasmály, šéfka se mi omluvila a do své agentury mne přijala. Jsem ráda, že pracuji v tak veselém kolektivu.
